Chovatelství

ÚVOD - obecná a základní témata.

Rádi bychom se dotkli tématu, které zajímá všechny zájemce o plemeno a zvláště ty, kteří uvažují o chovu. Nechceme a nebudeme zde rozebírat odborné vědecké aspekty genetiky (asi málokdo by se jimi prokousal, to je záležitost delšího osobního studia), ale pokusíme se nastítit základní témata a názory brazilských chovatelů, a pak je na každém, aby si vyvodil svůj vlastní závěr. Úvodem pár slov kdo je chovatel, co je chov? Když se rozhlédneme kolem, každý si pod tím představuje něco jiného. Podle kritérií, jaká kdo uplatňuje, může být za chovatele považován ten, kdo má chovného jedince a pustí jej do chovu, protože štěňata přece dostanou papíry. Také ten, který nakryje tím nejbližším a nejlacinějším krycím psem. Také ten, kdo objede výstavy a kryje šampiony. Také ten, který produkuje co nejvíce štěňat bez ohledu na fenu, zachrání všechny včetně nedochůdčat, protože každé znamená jistý příjem. Také ten, který nelituje peněz, času a námahy, aby našel vhodného partnera, který by splňoval požadavky na zkvalitnění chovu, upevnil žádoucí znaky feny, snížil počet nežádoucích, a byl nositelem zdraví a životaschopnosti, někteří jsou schopni respektovat přání a zákony přírody. K tomu poslednímu se nikdo nedostane náhodou a hned na začátku, nikdo se nerodí vševědoucí, takový přístup je výsledkem snahy a učení, aby to bylo možné dělat dobře. Chov a jeho pravidla, nemluvě o nejlepší formě, jsou velmi diskutabilní, názory na ně procházejí změnami v čase, lidské poznání se vyvíjí a není možné dělat definitivní závěry platné jednou provždy. Veškeré diskuse se zpravidla odehrávají ve smyslu a s přihlédnutím k plemenům uměle vyšlechtěnými člověkem podle jeho přání, názorů a představ. V případě brazilského fily je nutné vzít v úvahu ještě dalšího chovatele přírodu. Položíme-li si otázku, zda je lepší chovatel člověk (se vší genetikou, klonováním, a při vší úctě k vědcům a jejich stále omezeným poznáním, atd.) nebo příroda, a použijeme-li jako měřítko kvalitu populace a vývoj či zachování druhu, je odpověď zřejmá - vyhrává příroda. Její chovatelský program a postupy dávají lepší výsledky.

 

Chov uskutečňovaný lidmi je zvl. v poslední době doveden ad absurdum, ovlivněn módou, iracionálním uvažováním a názorovými výstřelky, a psi jsou toho exemplárním příkladem. Velmi často se již naprosto oprávněně hovoří o týrání chovem, ke kterému došlo například díky přehnanému upevňování módních znaků (srsti, tvaru a proporcí lebky znemožňujících dýchání, úhlení - jmenujme např. anglického buldoka, německého ovčáka, šarpeje atd.). Existují plemena de facto neschopná normálního porodu, díky mizivému pohlavnímu pudu téměř neschopná normálního nakrytí, postižení kosterního aparátu se množí jako houby na dešti. Je zoufale zachraňováno každé štěně, chová se na fenách neschopných se o potomky starat a na jejichž kojení jsou přiváděny s náhubkem. Ano, každý zná pocit lítosti nad úhynem štěněte a každý zná nutkání drobečka zachránit. Položme si ale otázku - je tato lidsky pochopitelná snaha z hlediska životaschopnosti plemene či druhu správná? Výsledkem toho všeho je ohromně narostlá populace psů všech plemen, z nichž většina je postižena genetickými chorobami, a každou další populací a každým dalším zachráněným defektním vrhem nebo jedincem vlastně takový chovatel odsuzuje jejich potomky k utrpení, všechny budoucí majitele a případné chovatele na těchto štěňatech k návštěvám veterináře, starostem, obavám o svého čtyřnohého přítele, nehledě na nemalé veterinární poplatky.

 

Přírodní zákony a přírodní výběr takovou devastaci druhu nepřipouštějí, směřují stále naopak k zachování zdraví druhu a jeho zdokonalení. Mohou nám připadat kruté, ale co je tedy doopravdy ve svém důsledku krutější, co je lepší či etičnější, neboli humánnější chcete-li? Jak je všeobecně známo, na vývoji fily se příroda podílela zřejmě více než lidé. Proto je toto plemeno v zásadě zdravé, vitální a životaschopné, bez degeneračních vad tzv. kulturních plemen. Proto jeho opravdoví milovníci nikdy nemohou souhlasit s jeho ničením a degenerací způsobených křížením a přílivem krve civilizačními chorobami již postižených plemen, proto tyto aktivity oprávněně nazývají ekologickým zločinem. Oč lepší je přivádět do chovu přírodním výběrem prověřené zdravé typické fily z vnitrozemí a fazend Brazílie, než genetickou základnu nesmyslně ničit používáním jedinců plemen anglický mastiff, německá doga a neapolský mastin zatížených různými geneticky přenosnými chorobami. I toto hledisko - zdraví populace - je jasným důkazem správnosti kritiky chybného rozhodnutí BKC uzavřít Původní registr (Registro Inicial) v r. 1975.

V poslední době je možné se setkat s názory, že plemeni a jeho zdraví je možné prospět tím, že jsou k němu přikřížena jiná podobná plemena, čímž se ozdraví a získá nový genetický potenciál. Tyto představy je nutné v případě dosud zdravého brazilského fily co nejrozhodněji odmítnout. Jaký význam má přikřižovat do zdravého plemene jedince plemen zdravotně daleko postiženějších, ať pod jakoukoliv záminkou?

Všem zájemcům můžeme vřele doporučit ke studiu knihu ing. Jaromíra Dostála: Chov psů - genetika v kynologické praxi, a Dr. Hellmuth Wachtel: Chov psů v roce 2000.

Na úvod jen několik základních chovatelských pojmů, ostatní budou vysvětleny v dalším textu. 1) nepříbuzenská plemenitba - jsou spojeni jedinci stejného plemene, kteří nemají ve svých rodokmenech žádného společného předka (záleží jak daleko jsou rodokmeny známy, zpravidla se uvažuje o generacích uvedených v oficiálním rodokmenu).

2) příbuzenská plemenitba

a) liniová (line-breeding) - při ní jsou v chovu spojování jedinci, kteří mají v rodokmenu jednou nebo víckrát společného předka (předky), jehož kvality chce chovatel přenést na potomky b) úzká příbuzenská plemenitba (in-breeding) - označuje se tak chov, při němž jsou spojeni nejbližší příbuzní, tzn. sourozenci z vrhu, otec-dcera, matka-syn, a to nejméně po 2 generace za sebou. Nejvyužívanější metodou posledního století v chovu zvířat byla liniová příbuzenská plemenitba. V poslední době genetici bijí na poplach, protože se ukázalo, že způsob, jakým byla provozována, vedl k destruktivním výsledkům, degeneraci plemen a druhů tak jak jsme se již zmínili. Ještě znatelnější důsledky jsou v případě in-breedingu. Velmi podrobně o všech těchto úskalích a negativních důsledcích pojednává kniha Chov psů v roce 2000, se spoustou závěrů a pohledů na věc nelze než souhlasit. A to v případech, že budeme uvažovat o tzv. kulturních plemenech a jejich postiženích. Podle našeho názoru však závěry a doporučení neplatí pro přírodní plemena (byť jich zůstává jen pár), která byla zformována a dosud se uchovávají bez významnějšího degenerativního vlivu chovatelského úsilí člověka moderní doby.

Chovatel chce-li dlouhodobě dojít k dobrému výsledku si musí nastudovat, které znaky ukazují na přítomnost dominantních nebo recesivních genů, jaké vztahy mezi nimi existují, jakého genotypu jsou jeho psi a k nim hledat vhodného partnera. Všeobecným doporučením je nespojovat jedince s opačnými vadami (velmi malého jedince s velmi vysokým jedincem), ale vždy s jedincem, který se ve znaku, v kterém je druhý jedinec slabý, blíží ideálu, tj. v tomto případě středu standardu. Samozřejmě vyřadit jakéhokoliv jedince slabého, neduživého, s degenerativní vadou.

Chovatel se tedy pokusí nastudovat Mendelovy zákony a všechny poznatky současné genetiky, avšak i tehdy musí počítat s tím, že zůstává hodně nejasného a bohužel ani tak nezíská stoprocentní jistotu,vždy to bude otázka pravděpodobnosti a určité míry štěstí, možných výher a zklamání. Byly učiněny pokusy utřídit dominantní a recesivní znaky, jako např. tato tabulka:

dominantní 

normální délka čelistí
kompletní chrup
nůžkový skus
dlouhé uši
visící uši
normální oči
normální pysky
normální sluch
rovný ocas
tmavé oko
dobrá povaha
černý nos
krátká srst
krátké nohy
černá barva
žíhaná
normální pigmentace

recesivní

krátké či dlouhé čelisti
neúplný chrup
podkus, předkus, kleště
krátké uši
vzpřímené uši
vyvalené oči
suché pysky
hluchota
zatočený ocas
světlé oko
zbabělost
hnědý nos
dlouhá srst
dlouhé nohy
ostatní barvy
žlutá 
nedostatek pigmentu

 

Kéž by to bylo tak jednoduché. Rovněž je uváděno, že to neplatí pro všechna plemena stejně, výzkumy byly navíc prováděny zvl. na evropských plemenech, a proto získané výsledky nemusí platit pro filu. Některé znaky jsou navíc dědičné ve skupinách, některé jsou děděny dle pohlaví potomků apod.. Pro ilustraci si dovolujeme otisknout výňatek z knihy ing. J. Dostála Chov psů - genetika v kynologické praxi týkající se některých znaků hlavy: "Úplný trvalý chrup psa má 42 zubů. Některým jedincům chybí nejčastěji jeden, ale může to být i více zubů. V dolní čelisti chybí zuby častěji než v horní. Dosavadní průzkumy ukazují, že jak chudozubost v horní čelisti, tak výskyt nadpočetných zubů jsou vady částečně vázané na pohlaví. Chybí-li např. v horní čelisti zub u psa, chybí většinou tentýž zubu jeho synů, stejně tak u fen a jejich dcer. Toto pozorování však nemá absolutní platnost. U zubů dolní čelisti tato závislost zatím nebyla potvrzena. Každý zub je samostanou genetickou jednotkou, jehož růst je kontrolován jedním genem. Chudozubost, stejně jako výskyt nadpočetných zubů, je vadou recesivní. Dominantní je vývin plného chrupu. První premoláry a poslední moláry jsou však určitým způsobem ovlivněny i délkou čelisti. Podrobné studium velkého počtu lebek vlků dokazuje, že vývoj chrupu u psovitých šelem jde pravděpodobně směrem k redukci počtu zubů. (pozn.: tento poznatek je v rozporu s tím, že plnochrupost je dominantní nad chudozubostí. Ovšem u kočkovitých šelem je úbytek počtu zubů ještě výraznější).

 

Skus.

Nůžkový skus je dominantní nad všemi ostatními úchylkami. Je popsána recesivní alela, která kontroluje zkrácení spodní čelisti. Dokonalá genetická analýza se nemohla udělat, protože většina postižených štěňat uhynula krátce po narození. Přesto se uvádí, že podkus je recesivní. O dědičnosti předkusu, nepravidelného skusu a klešťového skusu není mnoho původních informací. Všeobecně je přijat názor, že výsledné postavení řezáků proti sobě závisí rovněž na délkách čelistí. Ukázalo se, že kratší lebka se při křížení spíše prosazovala, nevykazovala však úplnou dominanci. Velmi důležitý je však poznatek, že délky horní a dolní čelisti se dědí nezávisle, takže při páření dvou jedinců mezi sebou, kdy oba mají správný nůžkový skus, ale jeden z nich má dlouhou nosní partii a druhý naopak krátkou, docházíme ke značným extrémům u potomstva, které se projeví výskytem jak předkusů, tak podkusů.

 

Velikost a postavení uší.

Obecně se uvádí, že malé ucho je dominantní nad velkým uchem. To platí zvláště pro křížení německého ovčáka s pointrem nebo pointra s krátkosrstým ohařem. Má-li toto tvrzení obecnou platnost není bezpečně dokázáno. V jiných pokusech se zjistilo, že postavení ucha je nezávislé na jeho velikosti. Předpokládá se však, že u některých plemen velikost ucha jeho postavení ovlivňuje. Alela Ha podmiňuje polovzpřímené postavení ucha, jaké známe u teriérů, a je dominantní nad oběma dalšími alelami. Alela H kontroluje klopené ucho a je neúplně dominantní nad alelou h, poněvadž heterozygoti Hh mají uši poloklopené. Alela h je recesivní k oběma ostatním a kontroluje vzpřímené postavení ucha v homozygotním stavu (hh). U některých plemen je však vzpřímené postavení ucha popisováno jako dominantní. To tedy znamená, že ani v tomto případě nelze dělat jednoznačné závěry." Všema deseti se hlásíme k názoru "Výkonem ke zdraví a kráse", tj. kladením nároků na výkon a pracovní použití psů je nutíme udržovat si zděděné vlastnosti, životaschopnost a zdraví, bez kterých chov opravdu nemá smysl a plemeno rychle zdegeneruje. Rozhodně nechceme určovat, jakým způsobem má kdo chovat. Smyslem tohoto článku je poukázat na problematiku a přimět chovatele k zamyšlení, jaký způsob chovu si zvolí jako ten pro plemeno nejlepší. Zda přijme evropská hlediska, nebo se rozhodne použít metody Brazilců, případně se nebude bát nechat působit i zákony přírodního výběru, či jak to všechno zkombinuje.

Uvádíme výběr z některých článů Dr. Paulo Santos Cruz. Myslíme, že i při vědomí časového rozdílu 20 let a mezitím dosaženého pokroku genetického výzkumu mají co říci, hlavně proto, že nás informují o skutečných podmínkách tradičního chovu v Brazílii a dávají nám příležitost se nad nimi zamyslet. Dosud jsme o tom, jak se plemeno vytvářelo, věděli pramálo.

 

Obhajoba vědečtějšího a techničtějšího chovu

 

Technický výběr chovných jedinců a přijmutí selektivních kretérií chovu mají fundamentální důležitost pro fungování chovatelské stanice.

 

O FILA č. 3, únor 1979

 

Neexistence vědeckého a vysoce technického plánování v chovu psů je v současnosti jednou ze dvou základních překážek rozvoje brazilské kynologie. A je to mimořádně vážné u plemene brazilský fila, které je dnes objektem mnoha schválností, intuicí a experimentování chovatelů. Na výstavách je dobře viditelný praktický výsledek - zvyšování počtu netypických jedinců bez temperamentu a kuráže, jako hlavní důsledek křížení.

Chovatel s úsudkem, který chce skutečně mít chov na vysoké úrovni, musí být - a to především - objektivní, vzdálen jakékoliv dávce sentimentalismu. Prvním krokem v tomto smyslu musí být podrobná prohlídka chovných jedinců, aby byl z reprodukce vyloučen každý pes, který by měl jakýkoliv znak křížení. Na základě tohoto posouzení musí být vypracován plán genetického zlepšování prostřednictvím řízeného spojování, které musí vést ke zvyšování četnosti žádoucích genů nebo dobrých genetických kombinací v jeho chovatelské stanici, a snahou musí být také snižování četnosti nežádoucích genů nebo kombinací.

Tato práce s využíváním genetického potenciálu chovatelské stanice se nazývá výběr, který může být definován ve dvou velkých kategoriích: výběr fenotypu (v něm je jedinec vybírán podle fenotypu, tj. podle tělesných znaků, které jsou na něm vidět) a výběr genotypu (kdy je jedinec vybírán podle dědičnosti - znaků, které přenáší). Výběr podle genotypu je nepřímý, podle posouzení znaků, které přenáší na své potomky v různých spojeních.

Výběr podle fenotypu je více nepřesný, hlavně u psů (na rozdíl od toho, co existuje u hospodářských zvířat, kdy fenotyp může být vybírán podle fyziologické aktivity - produkce mléka, masa, vajec...), protože je především morfologický, tj. založen na projevech anatomických (jako srst, proporce těla, výška v kohoutku, formace lebky atd.) a mentálních (temperament).

Z těchto důvodů občas genetická struktura jedince dovoluje (vlivem existence dominantních a submisivních faktorů), aby fenotyp skryl jeho skutečné genetické dědictví, a proto proces chovu založeném na výběru bude ukončen po prověření výsledků spojení s různými jedinci. Pouze tehdy může být jedinec definitivně schválen pro reprodukci.

Bohužel dnes chovatelé a majitelé psů nemají podklady ohledně fenotypu jejich zvířat, pokud se zúčastňují výstav BKC a dostávají všeobecné posudky. Pokud jsou posudky dělány na speciálních výstavách, jsou nepřesné, pokud ne přímo špatné (hodně rozhodčích sbírajících zkušenosti pod vlivem křížitelů neuvádějí znaky plemenné netypičnosti). Tak posudek ztrácí svůj hlavní význam - sloužit jako orientace chovatelům, aby ze svého chovu vyloučil netypické jedince a v budoucích spojeních opravil vady a nedostatky u svých psů.

Bohužel zatím dodnes věda a technika nedovolují určit prostřednictvím zkoušek všechny geny jedince (v Brazílii dnes zkoušky pouze mohou určit, že štěně není potomkem předpokládaného otce, avšak nikoliv, kdo je jeho opravdový otec). Proto chovatel musí objevit genotypy jeho psů také prostřednictvím nepřímých důkazů. Ty jsou různých kategorií, z nichž každá má určité výhody a nevýhody, a tak existuje určitá míra nepřesnosti.

Tento nepřímý genotypický výběr může být proveden různými postupy:

a) prostřednictvím projevu (chování, výkonu) psa - vždy pokud prostředí bude v zásadě stejné pro všechny prověřované jedince, což dovolí, aby se geny maximálně projevily a všichni jedinci mají stejnou příležitost ukázat své kvality

b) papírově rodokmenem (prostřednictvím předků) - což je něco, co se vzhledem k filům v současnosti nemůže brát vůbec vážně vzhledem k výskytu falzifikací rodokmenů

c) prostřednictvím dědičnosti (potomků jedince) - tento proces je nejvíce přesný, avšak bohužel také nejzdlouhavější

d) prostřednictvím posouzení nejbližšího příbuzenstva, v kterém se posuzují členové rodiny jedince, sourozenci a polosourozenci.

 

 

A HERENÇA GENÉTICA DO FILA

- genetické dědictví fily

 

Paulo Santos Cruz, O FILA č. 2, leden 1979

 

Napřed je důležité v té míře, v jaké je to možné, poznat jak vznikl fenotyp fily. Pro dobré porozumění bude dobré i jen zhruba poznat určité aspekty genetiky.

Většina kynologických genetiků se shoduje na tom, že pes má 78 chromozomů (2), 39 hologinických (3) a 39 holandrických (4). Množství genů každého chromozomu není známo. Všechny fenomeny přítomné oplodnění jsou aktivní ve vlhkém prostředí. Každá molekula tohoto prostředí, pozorována pod mikroskopem, ukazuje, že vevnitř obsahuje 2 rovnoběžná spirálovitá vlákna, která podpírají 2 různobarevné kuličky. V každé dvojici vláken je možné napočítat 28.000 těchto kuliček, jejichž funkce nejsou známy. Příroda nedělá nic zbytečně. Stěží několik základních elementů tohoto roztoku je známo, určité kuličky mají jisté specifické funkce při formování tvorů. Při velkém množství molekul v každém psu a každá z nich s 28.000 kuličkami dojdeme z neznámému počtu genů, a počet faktorů, které hrají úlohu při utváření zvířete, se zvyšuje do stovek milionů.

Proto je chov vždy velkou neznámou, a poznání těchto faktorů dává lidem možnost třeba i malé kon troly nad chovem.

 

Síla genů

Je již dostatečně známo, že každý detail těla štěněte je tvořen párem genů: jedním otcovským a jedním mateřským. Pokud tyto geny mají různé nebo přímo protichůdné funkce, jeden z nich bude dominovat, stane se určujícím. Příklad: otcovský gen, který určuje střední délku čenichu, mateřský gen nese čenich krátký. Protože pes má jen jeden čenich, štěně nemůže akceptovat oba geny. V takovýchto případech jeden gen ustoupí druhému. Vítězný gen se nazývá dominantní, a ten, který prohrál, recesivní. Potomek se narodí s čenichem střední délky, avšak v jeho buňkách (těch, které zdědí jeho budoucí štěňata) bude přítomen recesivní gen - nositel krátkého čenichu. Tento potomek, který bude mít jasně středně dlouhý čenich, nebude z hlediska délky čenichu "čistý" a bude hybridem. Pokud spojíme 2 jedince tohoto genotypu, i když budou mít středně dlouhý čenich, pravděpodobně 50 % štěňat bude mít čenich krátký.

Pokud spojíme 2 jedince "čisté" z hlediska faktoru délky čenichu, všechna štěňata se narodí s čenichem střední délky.

Tato štěňata zdědila 2 geny čenichu střední délky, jeden otcovský a druhý mateřský, a proto budou "čistá" z pohledu tohoto faktoru, tj. homozygotní. Opakem jsou hybridi heterozygotní, kteří jsou nositeli nestejných nebo rozdílných znaků.

Čtyři příklady:

Majíce již určitou i když malou představu o důležitosti homogennosti nebo čistoty, můžeme porozumět, proč faktory homozygotní jsou dominantní a mají větší genetickou sílu. Jinými slovy, dominantní nebo recesivní faktor, pokud je homozygotní, se svou silou prosadí nad jiným dominantním faktorem, který je v důsledku své heterozygotnosti slabším.

V již uvedeném příkladě - středně dlouhý čenich se prosadil nad čenichem krátkým. Pokud by však faktor krátkého čenichu byl homozygotní a faktor středně dlouhého čenichu heterozygotní, u většiny štěňat se objeví krátký čenich.

Zpravidla se dominantní faktor značí velkými písmeny a recesivní malými písmeny. V případě středního čenichu, který je dominantní, bude vyjádřen písmenem "M" a krátký čenich písmenem "m". Vědouce, že každý faktor dostane jeden mateřský a jeden otcovský gen, a že pro vytvoření délky čenichu jsou tyto 2 geny nezbytné, můžeme nyní ukázat různé typy, které jsme uvedli. V případě rodičů čistých (MM) nebo homozygotních (Mm) bylo přírodě znemožněno vytvořit různorodost, mohla pracovat pouze s homozygotností, a proto musí dát vzniknou pouze čenichům střední délky.

 

Druhý příklad: rodiče jsou hybridi nebo heterozygotní

 

Pracujíce s heterozygoty nebo hybridy příroda dala vzniknout: 25% čenichům střední délky čistým (MM), 25 % čenichům krátkým čistým (mm) a 50 % potomků bude hybridních pro tento faktor, tj. budou mít buňky heterozygotní (mM a Mm), a z těchto bude mít většina čenich střední délky "nečistý", který se prosadí, a menšina krátký čenich "nečistý". Třetí příklad: jeden čistý a jeden hybrid v páru.

Výsledkem bude 50 % čistých pro střední čenich (MM), a v druhých 50% nečistých bude mít většina také střední čenich díky dominantnímu faktoru (Mm). Čtvrtý příklad: jeden hybrid a jeden recesivní čistý.

I když jsou recesivní, bude většina těch s krátkým čenichem (50%), protože jsou homozygotní (čistí). A z těch heterozygotních tvořících druhých 50 % bude mít většina střední čenich, protože je dominantní, a menšina krátký, protože je recesivní."

 

Spojené skupiny

Existují geny, které pracují spojené, ve skupině. Jedinci - nositelé těchto genů, si jsou podobní, ať se jedná o lidské rasy nebo plemena zvířat. Pro lepší pochopení uveďme, že totéž se stává mezi lidmi: doprovázejíce černou barvu jsou přenášeny další charakteristiky, který jsou s ní geneticky spojené:

a) kudrnaté vlasy, b) čelo krátké, c) široký nízký nos, d) malé uši, e) silnější rty, f) chraplavější hlas, g) menší lebka, h) široká ramena, i) hrudník širší, j) trup kratší, k) dlouhé ruce, l) dlouhé nohy, m) široká chodidla. Přikládá se to spojením genů ve stejném chromozomu. Jak je proto ve většině případů patrné, faktor krátkého čenich u kříženců fily je provázen některými dalšími znaky: velmi široká kulatá lebka, malé vysoko nasazené uši, konvexní příušní žlázy, čenich hlubší než je jeho délka, oči malé a napůl zavřené, úzká nosní trubice, pysky ve tvaru obráceného "V", velmi široký hrudník, krátké tělo, apatická povaha, pomalé reakce.

Typický čenich fily - stejně dlouhý jako lebka - je doprovázen neexistencí stopu, který je velmi jemnou křivkou mezi nadočnicovými oblouky, hloubka čenichu nikdy není větší než jeho délka, silné a velké uši jsou nasazené nízko, čenich je konvexních linií, vystupující týlní hrbol, kompaktní trup, linie zad je konvergentní oběma měry od kohoutku, temperament s rychlými reakcemi, agresivní......... Když jsme se rychle seznámili s nespočitatelnými možnostmi genetických kombinací a víme, že je pro každý faktor, kterých jsou tisíce, zapotřebí dvou genů, víme o výhodách homozygotnosti nad heterozygotností, víme o aktivitě spojených skupin, dostáváme se blíže k procesu, který vytvořil filu. Nyní zbývá další faktor, který musíme vzít v úvahu: životní prostředí, se všemi jeho nároky, výzvami, lákadly a nebezpečími.

Fila začal své spojení s pionýry, zakladateli fazend a objeviteli regionů, když s nimi dobýval neznámou zemi s hustým porostem a divokými zvířaty, pomáhal lidem v jejich dřině a poté lovil, aby přežil, protože lidé neměli čas, aby ho krmili. Přežili filové, jejichž psychické a fyzické vlastnosti je zachránily před smrtí. Jaguáři instinktivně napadají šíji a tu část hlavy, kde se spojuje krk s lebkou, jejich cílem je hlavu odkousnout. Pokud drápy jaguára chytnou psa za čelistmi, pes ztratí polovinu čenichu, když najdou týlní hrbol, oddělení hlavy je nevyhnutelné. Přežili takoví, jejichž kůže byla silná a volná, která jim sloužila jako pohyblivý polstrovaný chránič. Drápy šelmy chytly něco pohyblivého, klouzavého, co znemožňovalo znehybnění kostry psa. Ten se zachránil, s velkými zraněními, ale živý. Přežil, reprodukoval se, a silná volná kůže byla přenášena na potomky.

Jaguár předstírá nezájem, pak nenadále zaútočí, a je třeba velké obratnosti a ohebnosti, aby se pes útoku vyhnul. Psům s uvolněným, pohyblivým hrudníkem se dařilo uniknout včas, psi s tuhým hrudníkem byli chyceni. Opět ti, co přežili, předávali svým štěňatům velkou ohebnost hrudníku a kloubů. Z toho důvodu má hrudník čistokrevného fily dva směry - první po 7. a 8. žebro, až k tomuto bodu klesá. Odsud se zvedá až po záď. Místo, kde tyto linie mění směr, funguje jako pružný spoj, který filovi dovoluje rychlé změny směru.

V případě, že se jaguár zakousl psu do nohy, zbavil ho možnosti pohybu. Někteří psi měli tak velkou uvolněnost vazů a kloubů, že jim umožnila nechat nohu v tlamě šelmy, otočit celé tělo a zároveň s jaguárem bojovat. Takoví psi přežívali a uvolněnost kloubů, tak patrnou při chůzi, předávali potomkům. V případě boje s jaguárem vzdát se nebyl způsob jak přežít. Nejlepší obranou je útok a mnohý jaguár zaváhal a utekl, překvapený zuřivým útokem psa, jehož kuráž byla vpravdě lví, když byl odhodlán ke všemu, aby šelmu přemohl. Mnozí filové přežili, protože zakousnutí do lící a uší jaguára ho drželi a nepustili, až dorazil lovec a zastřelil ho. Z takovýchto rodičů se rodila štěňata s neporovnatelnou odvahou.

Stejná odvaha, obratnost vyhnout se útoku a ohebnost kloubů pomáhaly filům, když se vyhýbali rozzuřeným býkům. Ti, když je psi drželi za nozdry, se pokoušeli na psy kleknout a zlomit jim páteř nebo žebra. Tatáž schopnost vyhnout se útoku zabránila zpravidla i přímému kopnutí do čenichu nebo pro bodnutí rohem. Psi, kteří neměli tyto vlastnosti, neměli šanci přežít.

Fila při sledování stopy vydechuje rovně k zemi, jeho dech se vrací zpět smíchaný s pachem kořisti. Jeho hlava postrkuje tento vzduch plný pachu kořisti, dovoluje mu sledovat stopu, najít a ulovit kořist a zajistit si žrádlo. Když fila sklonil hlavu, velké zavěšené uši zvětšovaly prostor lebky a čenichu, tvořily zástěnu, která zabraňovala úniku pachu kořisti po stranách. Psi s malýma ušima neměli tuto pomoc a měli více potíží lovit a uživit se. Ti s velkýma ušima získávali pro sebe háravé feny a vítězili nad slabými. Výsledkem byli potomci s velkýma ušima. Ty navíc chránily vnitřní ucho před infekcí, zajišťovaly lepší sluch, postřehly každé zapraskání a chránily tak před přibližujícím se nebezpečím. Celý den pracovat s dobytkem, v noci zahánět jaguáry a další šelmy a ulovit si něco k snědku, to všechno proto, aby mohl být se svým pánem, vyžadovalo velkou schopnost spřátelit se, milovat, talent k přátelství, velký obdiv vůči lidem. Ti, kteří neměli takové psychické vlastnosti, se vzdálili a v džungli se stali kořistí silnějších zvířat. Ti, kteří přežili, až do dnešních dní předávali svým štěňatům stejnou lásku k lidem, stejnou věrnost pánovi.

Takový byl vliv přírodního výběru na filu. Zajisté, k tomu, aby se tyto somatické a psychické vlastnosti u filů zafixovaly a staly homozygotními bylo třeba staletí. Pokud došlo k nežádoucím odchylkám, příroda je eliminovala a svým novým úsilím dosáhla návratu k autentickému, jí vytvořenému typu. To je to, co navrhujeme obhajovat a uchovat čisté: práci mnoha století, dar, který příroda dala Brazilcům přirozeným kynologickým výběrem.

Nepřipravení jedinci, kteří si myslí, že chov psů je něco tak jednoduchého, jako hodit žeton do přístroje, aby z něj vypadla čokoláda, přimísili krev neapolského mastina, německé dogy a anglického mastifa do fily, jako by přání bylo dostačující k tomu, aby se narodila štěňata s požadovanými změněnými znaky: jiná barva, jiný formát postavy.......

Zapomíná se na heterozygotnost, zapomíná se na spojené skupiny. Výsledek: na výstavách vidíme fily všech barev a velikostí. Stavba těla je velmi rozdílná, od kvadratických po velmi dlouhé. Co je ještě zhoubnější: v případě i jen simulovaného útoku "fily" místo obrany pána se za něj utíkají schovat a užívají ho jako svého ochránce nebo štít.

Díky takovému množství nepříjemných případů pověst o srdnatosti a odvaze filů již ustupuje vtipům a výsměchu. Jako tento: Otevřely se dveře fazendy a žena obklopena štěňaty filů je s úsměvem otevře, protože očekává návrat manžela. Místo něj přišel zloděj ..... doprovázený "filou", ohromným hlídačem s hlubokým hlasem. Vyděšená paní varuje zloděje "pozor mladíku, ten pes tě může zabít". A útočník jí se smíchem odpoví: "nekouše paní, vůbec nekouše, je to můj mazel". Následujícího dne se majitelé tohoto "fily", křížence s anglickým mastifem, zbavili. Na jeho místo v hanbě nás všech byl vybrán fox paulista. Tento autentický příběh prožil a dosvědčí jeden z poradců guvernéra státu. Chovatel tohoto giganta ignoroval spojené skupiny. Spolu s gigantismem přišla i apatyčnost, egocentrismus a nedostatek lásky a oddanosti pánům. Byl to velký pes, ale v žádném případě fila.

 

Umění chovat anomálie

Křížitelé filů s dalšími plemeny, hlavně angl. mastifem a neapol. mastinem a německou dogou, dosáhli takové úrovně, že v Săo Paulu a Rio de Janeiro často dochází k narození opravdových anomálií, hovořeno z pohledu plemene. V mnoha případech chovatel mající dobrý úmysl, ale obelhaný mafií křížitelů, vidí ve svém chovu vrhy štěňat v typu různých plemen, aniž by on sám užíval v chovu zvířata různých plemen. Jak to vysvětlit?

Pokud vezmeme statisticky v úvahu všechny geny ve hře dvou jedinců použitých k reprodukci, může se kalkulovat stupeň krve každého z nich, nebo procenta krve každého plemene v relaci k dalším plemenům. Na začátku musíme vycházet z konceptu, že v reprodukci každé ze štěňat dostane od každého z rodičů 50 % jeho genů. Když tedy spojíme 2 plemena zootechnicky čistokrevná (např. filu a anglického mastifa) narodí se štěňata s polovinou genů fily a polovinou genů mastifa, tj. jeden polokrevný vrh (1/2Fila + 1/2Mastif). Pokud by jakékoliv z těchto štěňat bylo kříženo s kýmkoliv z původních rodičů (nebo jiným čistokrevným jedincem stejného plemene) obdrží se následující matematický výsledek: 1/2 (1/2F+1/2M) + 1/2F = 1/4F + 1/4M + 2/4F = 3/4F + 1/4M. Tzn. že štěňata z tohoto spojení budou označena "tříčtvrteční" (tři čtvrtiny krve fily a jedna čtvrtina krve mastifa).

Pokud by se tato štěňata dále křížila s čistokrevnými fily, potom třetí generace dá matematicky jedince se 7/8 fily a 1/8 mastifa. Opakováním tohoto typu křížení dojdeme ve 4. generaci k 15/16 fily a 1/16 mastifa, a v páté generaci k 31/32 fily a 1/32 mastifa. K tomu, aby se došlo k takovému výsledku, bylo by třeba přísné genetické kontroly během 5 generací, zahrnující tisíce jedinců, což je úkol prakticky nemožný pro jakýkoliv brazilský kynologický orgán, což znemožňuje uskutečnění jakéhokoliv podobného návrhu (i když teoreticky a technicky možného) na vytvoření čistokrevného fily tímto způsobem. Vzhledem k tomu, že se křížení odehrávalo bez jakékoliv genetické kontroly a kontroly předků (všech ny rodokmeny byly vystaveny pro plemeno fila) začínají se objevovat plemenné anomálie, které jsou perfektně vysvětlitelné vzorcem "stupně krve". Uveďme například chovatele s dobrým úmyslem, který koupil od křížitele psa s rodokmenem fily, ale ve skutečnosti křížence 3/4 fila a 1/4 mastif, a z další chovatelské stanice koupil rovněž fenu-křížence 1/4 fila a 3/4 mastif. Aplikací vzorce, podle kterého štěňata obdrží polovinu genů rodičů (X=1/2 (A+B)) dostaneme následující vzorec vrhu: X = 1/2 (3/4F + 1/4M) + 1/2 (3/4M + 1/4F) = 3/8F + 1/8M + 3/8M a 1/8 F = 4/8F + 4/8M = 1/2F + 1/2M. To znamená, že tento chovatel (chovající s dobrými úmysly ale na nečistokrevných jedincích) bude mít vrh polokrevný.

Další pestřejší a možná častější příklad: polokrevný jedinec (fila s mastifem) je spojen s německou dogou a narodí se vrh 1/4F + 1/4M + 1/2 D. Jedinci tohoto vrhu jsou později kříženi s polokrevným (fila + mastif) a narodí se vrh 3/8F + 3/8M a 1/4D (tj. 37.5%F, 37, 5% M a 25%D) - pravděpodobně jedinci gigantické čtvercové postavy, s minimálními laloky, nasazení uší a ocasu vysoko, zbarvení srsti černé nebo popelavé, temperament slabý nebo bázlivý. Toto je bohužel skutečná matematika mnoha "filů" s rodokmenem, kteří zde existují.

 

Fungování přírodního výběru

Čistokrevný fila je normálně velmi plodný. (Pozn.: tato velká plodnost má svůj význam pro zachování druhu - jednoho roku se dožijí zpravidla 2-3 štěňata z vrhu, z nichž další uhynou v průběhu drsného pracovního života bez potomků). Průměrný počet štěňat ve vrhu je 10.

Přirozený výběr eliminuje slabá štěňata, která umírají. Dochází k tomu různým způsobem: silnější štěňata si dokáží vydobýt lepší postavení u struků, zatímco slabší jsou odstrčena a v důsledku menšího přísunu potravy dále slábnou a uhynou. Třikrát se nám stalo, že rozdílné feny také některá ze štěňat vzaly do tlamy, odnesly na nejvzdálenější konec ložnice a tam je opustily. Štěně usilovně plakalo, fena také a dávala svým výrazem najevo, jak je smutná. Když jsme to nevydrželi a štěně jí přinesli zpět mezi ostatní, opět je odnesla pryč, až nakonec uhynulo. Není to tím, že by to byly špatné matky - tyto feny ví něco, co my nejsme schopni poznat. Instinktem ví, že štěně je v nepořádku, ví, že je málo životaschopné a ví, že je nositelem nějakého faktoru, který je škodlivý plemeni.

Fila má zpravidla více štěňat než struků. Proč dochází k tomuto plýtvání? Proč Příroda dovolí, aby se jich narodilo více, když ví, že některé z nich nenajdou struk, z kterého by se napila? Proč dovolí složení takového obrazu boje a srážek, v kterých jsou někteří poraženi? Že by Příroda nebyla schopna počítat do 12? To jsou tajemství, která budoucí věda bude zodpovídat.

 

Produkce mléka

Další součástí procesu selekce je produkce mléka. V době plné laktace kolem 20. dne fena produkuje denně 3-4 litry mléka, více než některé krávy. Tato produkce je nicméně dostačující jen pro 5 nebo 6 štěňat. Díky přírodnímu výběru jich více už neexistuje. Od 25. dne struky na hrudníku začnou vysychat a tak se bude dále snižovat dodávka stravy. Fena, která dříve zůstávala celý den se štěňaty, se začne na dlouhou dobu vzdalovat. V tomto okamžiku jsou požadavky na sání štěněte daleko větší. Nyní je nuceno vytáhnout z matky mléko během velmi dlouhé doby kojení, zatímco fena mléko uvolňuje až ke konci a jen na velmi krátkou dobu.

S touto strategií Příroda "donutí" fenu, aby "dala" své mléko. Také "přesvědčí" schopná štěňata vyhrát první fázi kojení, tj. sát, přitahovat se a zápasit s dalšími silnými sourozenci. Ti slabší zahynou před dovršením 20. dne věku, nebo tak zeslábnou, že jejich život je nejistý a uhynou kolem 25. až 30. dne. Tak příroda vybírá štěňata, z původních 10-12 na konci prvního měsíce zůstane 6-8.

Zásahy lidí škodí přírodnímu výběru. Ti, kteří by byli eliminováni, jsou námi zachráněni a budou zvětšovat počet a vážnosti problémů slabých, defektních, nemocných, neduživých, atd..... V některých případech mohou být takové následky malé, jak jsme se zde pokusili vysvětlit. Avšak když zjistíme štěňata opravdu málo životaschopná a nositele vážných nežádoucích vad, musíme se zdržet našeho zásahu a nechat Přírodu provést svůj výběr. Plemeno vám bude vděčné a CAFIB také.

 

 

Správný věk pro spáření psa a feny

P. Santos C., O FILA č. 26, leden 1981

 

Pravidla chovu CAFIB stanoví dvě normy, který vyvolávají reakce, neporozumění a hodně žádostí o vysvětlení. Ta v mnoha případech neskrývají opravdový úmysl: stěžovat si. První norma zakazuje páření před dovršením 24 měsíců věku, další zakazuje využití všech hárání a požaduje pro fenu odpočinek vždy jedno hárání ze dvou, nebo ve speciálních případech jedno hárání ze tří.

Z nejčastějších argumentů proti slyšíme, že je to proti Přírodě. "Pokud Příroda umožní hárání, je to proto, aby byla využita", nebo "Příroda zná více než my".

Příroda slouží jako argument když je to vhodné, ve zbytku se nerespektuje, či nikdo nepřemýšlí ani nezkoumá, proč by ji měl poslechnout.

 

Zákony Přírody

Podívejme se, jak jedná Příroda. Ve skutečnosti umožní první hárání mezi 6. až 8. měsícem. Ve většině případů se jedná o hárání bez ovulace, avšak u plodných plemen velkého vzrůstu jako je fila je toto první hárání většinou plodné. Současně Příroda dodržuje soubor svých zákonů či pravidel, aby dosáhla tzv. "biologické rovnováhy". Jsou to zákony chladné, prokalkulované, neměnné, které rychle a neúprosně eliminují slabé a neschopné života. Jsou to zákony, které Příroda zpravidla užívá v následujících momentech:

1) zabránění početí: sterilitou u určitého procenta fen a samců. Člověk chemicky povzbuzuje a znovu obnovuje plodnost a jedná tak proti Přírodě, snažíce se plodit těmi, kterým to Příroda zakázala

2) ve fázi březosti se všemi problémy formování nových štěňat, která vedou k jejich úmrtí nebo mumifikaci plodů

3) štěňata slabá, neschopná života, neschopná vysát mléko nebo s mechanickými neschopnostmi jako zaječí pysky, rozštěpem patra. Člověk ty první zachrání se sací lahví.

4) kolem 5. a 6. dne si smrt přijde vybrat některá další. Všeobecně si vybere ty starší, ty na první pohled silnější. Důvody jsou vždy nejasné. Dáváme vysvětlení jako: fena některé zalehla, fena na některé šlápla. Ve skutečnosti Příroda věděla, že špatně fungovala štítná žláza, která vedla k úhynu, k nenormálnímu růstu, který způsobil, že štěně svou velikostí a hmotností převyšovalo své sourozence.

5) kolem 30. dne některá se u některých štěňat objeví bílé dásně, které oznamují náhlou a silnou anémii. Příroda všechny takto postižené odsoudí. Avšak člověk s pomocí veterináře některá zachrání.

6) mezi 6. a 8. měsícem když fenečky mají první hárání, serii fenomenů, které přinášejí problémy (zpravidla tako krvácení) nedovedou zastavit. Avšak člověk se snaží, bojuje a podaří se mu je zastavit.

7) ty, které dojdou až ke spáření se samcem, v přírodě budou mít další specifické problémy, všeobecně také s krvácením, které Příroda nezastaví. Ale člověk zabrání, aby se vyčerpaly.

8) březost přináší velký počet problémů, které způsobí přiměřený počet obětí

9) distoxické porody skosí mnoho fen a zabrání tak narození celých vrhů. Věda do toho vstoupí a zachrání všechny - fenu i vrh, pouze proto, aby jednajíce v rozporu s Přírodou dovedla k reprodukci více fen, které zdědily od své matky mateřské nedostatky a předpoklady pro obtížné porody. 10) po porodu se objeví poporodní horečky, které by vedly k mnoha úmrtím rodiček, pokud člověk nezasáhne, aby je zachránil

11) nedostatek mléka eliminuje celé vrhy. Člověk tento organický nedostatek nahrazuje. To je víceméně to, co Příroda dělá, aby zajistila biologickou rovnováhu a zabránila tomu, aby se na Zemi přemnožili psy a další zvířata. Většina těchto problémů je veterinární vědou odstraněna preventivně, klinicky nebo chirurgicky. Výsledek: většina těch odsouzených Přírodou k smrti je zachráněna člověkem.

 

Právo silnějšího

Dále je třeba říci: v přírodě pes žije ve smečce, a každá z nich má jednoho vůdce, kterým je vždy nejsilnější, nejschopnější, nejodvážnější a nejinteligentnější samec. Je tím jediným, který se spáří s fenami. Ostatní psi jen sní o tom, že by se mohli podílet na reprodukci. Tak zůstává ten nejsilnější a garantuje výběr. Nakonec dojde k tomu, že některý mladší a schopnější samec vyzve již stárnoucího vůdce smečky, porazí ho a zaujme tak své vůdčí postavení. Je vyzván některými dalšími a také je porazí. Aznovu ten nejsilnější, nejschopnější a nejzdravější bude otcem příštích generací. Méně schopní samci zestárnou a uhynou aniž by se někdy reprodukovali.

Tato sociální organizace psů zaručuje reprodukci pouze dospělých psů, starších než 2 roky. Před dovršením tohoto věku byli příliš slabí a snadno porazitelní vůdcem smečky a proto jej nevyzvou. Příroda požaduje toho nejsilnějšího, nejschopnějšího, nejodvážnějšího a nejinteligentnějšího a tyto atributy pes může v sobě spojovat pouze po dovršení své dospělosti.

Posloucháme přírodu? Naopak, přivádíme všechny psy do reprodukce, včetně těch nejslabších, kteří kryjí také slabé a vadné feny, a tak dovolujeme narození stále slabších a stále méně zdravých štěňat. Pečlivě se staráme před porodem, jak preventivně tak za účelem uzdravení psa používáme všechny prostředky medicíny, chemie a farmacetologie. Suma sumárum děláme všechno možné pro to, abychom zabránili účasti Přírody a nikdy ji v jejích funkcích nenahrazujeme, neděláme výběr. Vždy bojujeme proto, abychom zachránili vrhy - tj. bojujeme za kvantitu, nebojujeme za používání těch nejlepších, nesnažíme se o zachování kvality. Proto když se pokoušíme přijmout normy - nikoliv proto, abychom nahradili Přírodu, ale abychom zmenšili následky používaných špatných metod - setkáváme se s nepochopením a odporem.

 

 

Příbuzenská plemenitba a výběr

- pravidla pro dobrý chov.

Paulo Santos Cruz, O FILA č. 5, duben 1979

 

Daleko snadněji se opouštějí lásky než předsudky. Kritiky příbuzenské plemenitby jsou předsudky. Její kritici se opakují, stále dokola opakují bez nejmenší analýzy, a opakováním sami sebe přesvědčují: příbuzenská plemenitba vede k psychické degeneraci, spojení mezi bratranci zvyšuje počet případů hluchoty a němoty, jejím výsledkem je zmenšení velikosti, síly, plodnosti...

Následují příklady zahraničních odborníků:

"Nikdy jsem nepochopil, že by tyto lidské vady (hluchota, němota) vyplývaly z příbuznosti, naopak věda potvrdila, že toto je umělý předsudek..."

Další odpověď byla publikována na Swiss Leaflets on Ornithology and Canary Breeding.

 

Kap. R. L. Charteris: protestuji proti těm, kteří kritizují příbuzenskou plemenitbu. Je tragické, jak tento předsudek znemožňuje využití dobrého psa na základě předsudku jeho majitele. Bez použití příbuzenské plemenitby genotyp jakéhokoliv jedince je postupně rozpouštěn v každé generaci a v páté již nezbývá více než 1/1024 (jedna tisícina) jeho genů.

Tento Charterisův protest vysvětluje, proč během 30 let jsme s mnoha dovozy vynikajících jedinců nedosáhli zafixovat jim typ, postavu, které rychle zmizely ve spojeních, které anulovaly jejich kvality. Prostředkem upevnění a zachování těchto rysů je použití příbuzenské plemenitby.

Profesoři biologie Experimentální výzkumné stanice v Mainu, USA, po sérii pokusů došli k tomuto závěru: "Odsouzení spojení bratr/sestra nebo v přímé linii prarodič/vnuk či rodič/štěně je jednou z nejvíce oživovaných pověr v chovu. Všechny výsledky naší zkušenosti ukazují, že výsledky příbuzenské plemenitby závisí zcela na podstatě obou použitých zvířat. Pokud to byla zvířata slabá, kterých chyběla životní síla, jejich buňky byly nositeli nežádoucích genů, jejich potomci budou ještě slabší a poškozenější než jejich rodiče. Pokud použití jedinci byla zvířata silná, velmi životaschopná, plná vitality a nositeli faktorů žádoucích kvalit, je možné očekávat odpovídající posílení těchto kvalit i u jejich potomků."

"Přišel čas, kdy je třeba důrazně protestovat proti diskriminaci příbuzenské plemenitby. Musí být výslovně uznány zkušenosti chovatelů celého světa, které ukazují, že určitý stupeň příbuzenské plemenitby je základní prostředek pro dosáhnutí jakéhokoliv úspěchu v chovu zvířat."

Zbývá už jen rychle spočítat všechny hluché, němé, mongoloidní, idioty a mentálně postižené všech živočišných druhů, abychom na jejich příkladu ukázali, že příbuzenské plemenitba nebyla příčinou jejich postižení.

 

Trochu genetiky

Některé z definic příbuzenské plemenitby: House: "Příbuzenská plemenitba je uchování krevní linie nebo chráněného či izolovaného plemene tak, že se provedou všechna křížení v rámci rodu, bez vlivu cizích zdrojů. Je to systém jak zajistit přítomnost největšího možného počtu genů daného individua v jeho potomcích. Je to prostředek jak získat jednotnost dvou základních faktorů, jako typu, povahy, temperamentu, nervového systému atd.

Kap. R.L.Charteris: "Příbuzenská plemenitba zintenzivňuje společné znaky, dobré i špatné - to je klíč k celé otázce."

J.W.Ster: " Příbuzenská plemenitba je koncentrací všech dobrých kvalit v perfektním jedinci". "Chovatel, který skáče z jedné krevní linie do druhé může získat jeden dobrý exemplář a v následujícím spojení anulovat vše, čeho předtím dosáhnul."

"Je třeba mít na mysli, že se nespojují psi, spíše se spojují skupiny jejich genů a chromozomy." Kyle Onstott: "Příbuzenská plemenitba je jediným způsobem jak vyčistit chov, protože donutí všechny vady a skryté nebo recesivní degenerace vystoupit a projevit se na potomcích, kteří pak musí být vyloučeni z reprodukce. Během několika málo spojení tak budou všechny takové negativní faktory vyloučeny."

Juan Homedes Ranquim." Příbuzenská plemenitba vede ke koncentraci chromozomů stejného původu v potomcích, kteří se tak stávají homozygotními. Je to nejlepší a nejrychlejší způsob jak upevňovat společné a rodinné znaky."

Pro snadnější pochopení: typ je výsledkem spojení detailů. Určití chovatelé dosáhnou ve své chovatelské stanici vytvoření určitého stejného typu, takže jejich štěňata jsou snadno identifikovatelná. Totéž platí pro chovatele určité oblasti nebo země. Boxer chovaný v Anglii se jasně liší od jiného odchovaného v USA. Jsou to rozdílné typy stejného plemene. Mohou být odlišní kvantitativně: větší nebo menší šířka lebky, větší nebo menší délka nohou, atd... ale všichni jsou homozygotní z hlediska genů, které určují typičnost plemene.

 

Základem je výběr

Přirozeně není možné spojit dva sourozence nebo bratrance a hned mít úspěšnou příbuzenskou plemenitbu. Vědecká příbuzenská plemenitba vyžaduje metodu, studování, pozorování a nejprve stanovení cíle. A především hlavně: VÝBĚR.

Přemýšlivý chovatel bude vědět, kdy a jaké spojení uskutečnit, a k tomu potřebuje zkušenosti. Ví, jaký je jeho cíl, jaké znaky chce spojením upevnit a začlenit do své linie. Poté, co jsme ukázali, kolik zahraničních autorit zastává tuto teorii, věříme, že nás nikdo nebude obžalovávat z cafibiánských novinek v chovu. Někteří chovatelé a spisovatelé považují výběr za hlavní prostředek. Avšak bez příbuzenské plemenitby by nic nezískali. Oboje musí jít ruku v ruce. Příbuzenská plemenitba bez výběru může vést k fiasku. Výběr bez příbuzenské plemenitby je loterie.

V divokém prostředí přírody se výběr uskutečňuje při každém spojení. Slabí jsou eliminováni, života neschopní odstraněni, pouze silní dominují smečce a páří se. Všechna zvířata používají příbuzenskou plemenitbu. Všeobecně existuje vůdce, který oplodní všechny samice, jejich dcery, sestřenice, matky, babičky, tety.... Když nakonec zestárne nebo zemře je nahrazen nejsilnějším synem nebo vnukem, nejschopnějším, tj. dalším samcem ze stejné krve, který bude pokračovat v příbuzenské plemenitbě.

Čím je užší příbuzenská plemenitba tím přísnější musí být výběr. Dosažení úspěchu vyžaduje absolutní odmítnutí všech jedinců, kteří vykazují známky slabosti bez ohledu na to, jak slavný mají rodokmen. Smí být použiti pouze ti silní a zdraví. Všimněte si, že neříkáme "perfektní", nýbrž "silní a zdraví". Nikdy nespojovat jedince slabé nebo nepříliš zdravé. Je snadnější upevnit vlohy k onemocněním než somatické znaky. Za předpokladu, že zdraví a životaschopnost jsou vždy brány v úvahu a je na ně kladen důraz, je možné spojovat nejúžeji příbuzné jedince bez rizika. Bude se tak upevňovat zdraví, síla, životaschopnost.

Kynolog musí nahradit přírodu a vyloučit z reprodukce ty slabé, je na něm provést přírodní výběr a udělat plemeni tutéž dobrou službu. Jakákoliv slabost organismu nebo znak degenerace nesmí ujít pozornosti a nositel takového znaku musí být vyloučen z reprodukce.

Pokud budeme zachraňovat ty neduživé a hlavně pokud jim dovolíme se reprodukovat, pokud naše srdeční city dají těm slabým stejnou možnost reprodukce, potom nesmírným způsobem škodíme plemeni brazilský fila a kynologii všeobecně, a stáváme se tak odpovědnými za trápení všech nemocných a slabých, kterým naše city dovolily se narodit a zvýšit počet takto postižených.

Spojení výběru a příbuzenské plemenitby jsou klíčem CAFIBu k zachránění brazilského fily a jeho očištění od křížení, které utrpěl. Čistokrevní filové, které nacházíme, budou spojeni a jejich typ fixován, abychom znovu získali kvalitu a rozsah chovné základny dosvědčující pověst fily.

Příbuzenská plemenitba je jediným způsobem jak upevnit čistokrevnost, protože zesiluje skryté vady, takže se musí projevit, stejně tak jako znaky křížení. Vady a slabosti se projeví. Příbuzenská plemenitba znásobuje všechno, vady i přednosti. Když se tyto znaky somaticky projeví, je snadné identifikovat latentní faktory, stejně jako ty, které zůstávaly latentní díky recesivnosti. Příklad: majitel žluté feny z hlediska barvy srsti "čisté" a nesoucí homozygotnost (rr), má k dispozici pouze krycího žíhaného psa z hlediska barvy srsti "čistého" (RR), taktéž homozygotního, a jeho přáním je založit linii žlutých psů. Ví, že žíhaná je dominantní, relativně dominantní. Ze spojení získal většinu žíhaných štěňat a menšinu žlutých. Všechna štěňata jsou heterozygotní (Rr) neboli hybridi pro faktor barvy. Opětovným křížením nejlepšího syna s matkou získá 50 % žlutých čistých, homozygotních (rr), a 50 % štěňat z kterých bude většina žíhaná a menšina žlutá (Rr a rR) heterozygotních. Spojením stejného syna s jeho nejlepší žlutou sestrou (Rr + rR) získá 25 % žlutých čistých homozygotních a 50 % heterozygotních, z kterých bude žlutých menšina.

Připustíme-li 3 vrhy každý o 12 štěňatech, chovatel by z těchto spojení získal: z prvního spojení 4 nebo 5 heterozygotních žlutých, z druhého spojení 6 žlutých čistých homozygotních a 2-3 žluté heterozygotní, z třetího vrhu 3 žluté čisté homozygotní a 2-3 heterozygotní. Tedy začínaje s jednou žlutou fenou by díky příbuzenské plemenitbě došel k 9 žlutým čistým homozygotním a 8-11 žlutým heterozygotním. Pouze příbuzenská plemenitba toto umožňuje.

 

Tajemství čistokrevných plemeníků

Stejný proces použitý pro všechny další faktory dá v nejmenším možném čase reprodukce zvířat fily homozygotní téměř pro všechny faktory. Čistokrevné, opravdu čistokrevné, schopné se reprodukovat pouze jako čistokrevné, bez nežádoucích překvapení, protože jsou silně homozygotní.

To vysvětluje případ zvířat nazývaných čistokrevní plemeníci. Každý somatický nebo psychický znak je zastoupen nezávisle. Zdraví čistokrevní plemeníci (obojího pohlaví) homozygotní v těchto znacích, je vždy přenášejí na své potomky. Pouze příbuzenská plemenitba, která vede k jednotnosti plemených jedinců tím, že je činí homozygotními, jim dává stejný genotyp, který může garantovat dominantnost typu a povahy.

 

Otázka know-how (vědět jak)

Tento obsáhlý soupis příkladů a zkušeností chovatelů a vědců snad se již zdá monotónní, ale nemůžeme k němu nepřihlédnout vzhledem k jeho hodnotě. Bohužel k mínění nějakého Brazilce nikdo nepřihlíží. Například pro mnoho funkcí v zaměstnání, i nepříliš významných, je požadováno, aby uchazeč měl méně než 35 let, v jiných odmítnou uchazeče proto, že má více než 45 let, a veškeré zkušenosti těchto Brazilců jsou marginalizovány. Dnes sem přichází i mnoho starých lidí ze zahraničí. Jediným rozdílem mezi nimi a našimi lidmi je to, že jejich zkušenostem se říká "know-how". Ale za to "know-how" draze platíme v dolarech, zatímco za naše zkušenosti neplatíme nic, snad jim v devalvujících cruzeirech. Vzhledem k této mentalitě dávám čtenářům takové porce "know-how" ohledně chovu.

Jelikož přijmutí příbuzenské plemenitby znamená odmítnutí heterogamie či křížení různých krevních linií, uvádíme něco z know-how ohledně heterogamie (chovu na krevně nepříbuzných jedincích):

"Ve skutečnosti všichni tvorové, ptáci, zvířat, hmyz, plazi atd.. pokračují ve své reprodukci neomylně a se stejnými znaky bez páření s nepříbuznými jedinci. Tento přírodní zákon respektuji v chovu bez nepříbuzné plemenitby". "U nepříbuzenské plemenitby jsme vždy měli dobré výsledky při prvních spojeních, ale v dalších generacích psi dávali potomky horších kvalit, než byli oni sami". E. Laverak "Pokud si prohlédneme 2 rodokmeny zřejmě zcela určitě najdeme do 6 generace společného předka, ale pravděpodobněji předky, kteří se budou opakovat v jednom nebo obou rodokmenech. Vzhledem k tomu, že rodokmeny se vystavují po 4 generace, mnoho chovatelů si myslí, ale ve skutečnosti pouze mohou předpokládat, že provádí nepříbuzenskou plemenitbu. Rodokmen s 20 generacemi ukáže nějakých 2.000.000 potomků. Rodokmen s 30 generacemi bude mít ještě více. Zpracovat takový rodokmen při rychlosti 10.000 denně by vyžadovalo nějakých 500 let na jeho dokončení." Kyle Onstott. Vzhledem k dominantnosti při heterozygotnosti skryjeme recesivní vady a defekty, které tak zůstávají v chovné základně dále latentní a skryté. Při takovýchto spojeních plných nejistoty můžeme odchovat jedince s jednou nebo několika vadami a dosáhnout tak homozygotnosti těchto původních skrytých recesivních vad, které se pak objeví jako čisté, dominantní, homozygotní a permanentně fixované v našem chovu." (Kyle Onstott).

"Stejným způsobem jakým příbuzenská plemenitba vede ke stabilitě, nepříbuzenská plemenitba vede k rozdílům." Ojivind Winge.

"Nepříbuzenská plemenitba je v zásadě nekontrolovatelná a musí být zanechána těm, kteří oceňují neznámo". C.A.House.

 

Zde je know-how o nepříbuzenské plemenitbě. Pokud je linie dobře fixována, stává se téměř plemenem uvnitř plemene. Anglický boxer je velmi dobře odlišitelný od boxera z USA. Německý ovčák německého chovu je lehce rozlišitelný od jiného z americké krevní linie. Je proto možné bez kacířství říci, že existují plemena v plemeni. Linie je druh psů uvnitř určitého druhu psů, kteří tvoří plemeno. Proto heterogamie (nepříbuzenská plemenitba) produkuje psy stejného plemene s přednostmi a vadami obou linií rodičů, a tak vznikají psi od svých rodičů rozdílní. Nastupuje pak hra dominantních a recesivních genů každého znaku, v kterém se obě linie od sebe lišily. Jinými slovy tím, jak se zvyšuje heterozygotnost, snižuje se jednotnost typu. Vstupuje se do neznámé oblasti, kde dominance a recesivnost znaků psů nebyla prozkoumána. K tomu, aby byly odstraněny nežádoucí znaky, je nezbytná práce mnoho generací, a ani tak není vždy dosaženo úspěchu.

 

Omyl křížitelů

Představte si teď křížení! K tomu, aby bylo některé plemeno uznáno jako takové, bylo zapotřebí toho, aby se mnoho, ale opravdu mnoho faktorů stalo homozygotními, jak v rodině, tak v druhu. V případě fily ten má podobné (nikoliv stejné) faktory všech brachycefalických (brachycefalický = šířka lebky dosahuje 80% její délky) a všech molossů. Chovatelé, kteří křížili s anglickým mastifem, neapolským mastinem a německou dogou, považovali svůj cíl za snadný, díky podobnosti rodiny a druhu, avšak ztroskotali na heterogičnosti (různorodosti) faktorů, které od sebe odlišují jednotlivá plemena. Je známo, že při křížení se v první generaci (F-1) obdrží dobří exempláři jako produkty tzv. srážky krve. Z hlediska fenotypu se získá dost dobrých jedinců, dobře vyspělých, silnějších. Avšak jejich genotyp je míšeninou a fragmentací faktorů, které jsou v podstatě všechny heterozygotní. Druhá generace je velkou neznámou a zpravidla nevznikne nic zajímavého - naopak tito potomci jsou daleko horší než F-1. Křížitelé nemohou opakovat F-1 a nemohou použít příbuzenskou plemenitbu (dcery/otec nebo synové/matka), protože pokud jsou rodičové mastini, z takových spojení by vyprodukovali 3/4 mastiny a proto by křížení bylo daleko více patrné. Křížením F-1 s F-1 při poloviční dávce krve mastifa a polovičce krve fily by vedlo k dalším záměnám a zmatkům. A nebylo by možné v nich pokračovat, aniž by se křížení jasně projevilo. Takže máme F-2 s filo-dogo-harlekýnem, nebo "fily" s polovinou neapolského mastina (nízké) a polovinou anglického mastifa (vysoké, silné).

Tito chovatelé - v žádném případě filů, ale monster - mohou oklamat kynologické kluby tvrdíce, že tento vrh je výsledkem spojení filů, ale nemohou oklamat geny. Podle většiny genetiků pes má 78 chromozomů, 39 otcovských a 39 mateřských. Možné kombinace dají 65.536 životních buněk. Při oplodnění je počet kombinací 65.536 x 65.536 = 4.294.967.296. V případě heterozygotnosti se možnosti kombinací zdvojnásobují. Na každých 10 se kombinace zvýší na 1.024, jdou do bilionů. Pro prohloubení problému existují geny, které fungují v řetězcích, vždy spolu. Máme ty epistatické a ty hypostatické, máme alternativní alely, atd. atd.

Další komplikací je vliv klimatu, jako modifikační síly na činnost genů. Změny klimatu, vody, stravy, atmosférického tlaku mění působení genů, v zásadě je zesilují. Tento vliv klimatu již byl zdůrazněn Edwardem Laverackem při fixování plemene anglický setr v r. 1820 -1890. Když jeho linie vykazovala jakoukoliv slabost, přivezl zpět nějakého dospělého psa, kterého jaké malé štěně prodal do velmi odlišných klimatických podmínek a využíval ho opět jako osvěžení v chovu s velmi dobrými výsledky.

Jak vidíme, křížitelé vstoupili do oblasti, odkud je nesmírně obtížné znovu odejít. "Fila" harlekýn v jakémkoliv okamžiku potvrdí původ německé dogy u všech svých příbuzných černých "filů". Již jsem viděl na výstavě "filu" černého až k polovině hrudníku, následovalo zbarvení harlekýn až ke kosti kyčelní a dále byl opět černý. Jeho existence byla podle standardu zdůvodněna takto: "všechny barvy a jejich kombinace jsou povoleny.

Ve skutečnosti abychom se vyhli těmto kombinacím je jediným řešením příbuzenská plemenitba, se snahou získat poměrně rychle homozygotnost u stále většího počtu genů, při hledání jednotnosti a genotypické čistoty jak somatické tak povahové.

"Stejní dají stejné potomky, nejen vzhledem, ale i podstatou a povahou". Buffon Curvier. Příbuzenská plemenitba a výběr, výběr a příbuzenská plemenitba, jsou klíči k znovuzískání čistokrevných filů, obnovení chovné základny postižené křížením. Je zajímavé pozorovat, kdo kritizuje CAFIB za používání této metody. Je významné, že mezi nimi nejsou ti, kterým jde o zachování čistoty plemene, ale ti z druhé strany. Je přirozené, že jsou proti. Nechtějí čistokrevné fily. Již jasně vykazují psy se znaky křížení a vědí, že v oblasti příbuzenské plemenitby nás nemohou doprovázet. Při jejím použití my získáváme čistokrevné fily - oni by jasně došli k čistokrevným mastinům nebo dogám.

Jak postupovat prakticky? Nyní se to pokusíme říci, analyzujíce 6 možných častých případů:

1) zájemce nemá psy. Chce začít dobře.

2) zájemce má různé psy obou pohlaví

3) zájemce má pouze psa špatného typu, vynikajícího v povaze

4) zájemce má pouze fenu špatného typu, excelentní v povaze

5) zájemce má pouze vynikajícího psa

6) zájemce má pouze vynikající fenu

 

ad 1) - začít dobře

Obraťte se na CAFIB. Dostanete tak základní informaci a orientaci, kde hledat další informace.

Nastudujte si standard plemene. Naučte se rozpoznat co je dobrý příklad čistokrevného fily.

Vyberte si fenu. Typ podle vašeho gusta, vždy aby byla silná, značně silná. Nenechte se odradit pokud se vám bude zdát trochu samčí. Fila je velmi plodná, dá vám vrhy o 12-14 štěňatech, které musí odnosit, ze svého organismu vyprodukovat 14 koster, 14 svalových soustav, 14 soustav vnitřních orgánů atd., a pak je 45 dní kojit. Kolem 30. dne musí feny vyprodukovat 5-6 litrů mléka denně, více než některá kráva. Suma sumárum fena musí být silná, jinak nemůže být dobrá matka, zakladatelka chovu. Její temperament a nervový systém musí být příkladné, protože vzhledem k délce svého pobytu s matkou štěňata během této doby od ní pochytí mnoho příkladů jednání, která nesmazatelně poznamenají jejich psychiku. Když cizí osoby navštíví chovatelskou stanici fena je musí prudce a srdnatě napadnout. Štěňata nejprve vystrašená utečou, ale později sama od sebe začnou na cizince vrčet a štěkat ukazujíce, co již od matky pochytila. Tyto zkušenosti z dětství nikdy nevymizí. Pokud fena bude ukazovat před cizími lidmi strach, taková bude lekce pro štěňata. Také ta v budoucnosti budou ukazovat před cizími strach.

Fila jako všechna velká plemena vyspívá pomalu a zcela dospělý je ve 2 či 3 letech, kdy je plně ukončen jeho vývoj. Nedejte se ovlivnit teoriemi a čísly, pozorujte své vlastní psy a všimnete si i po dvou letech změn jak somatických tak povahových. Abychom dokázali tato tvrzení obyčejného národního chovatele, nabízíme následující "know-how":

Nejdříve vyberte fenu nejméně 2 roky starou, totéž platí pro psa. Nikdy nekryjte fenu před dosažením její zralosti. Tedy při prvním hárání po dosažení 2 let věku (nikoliv v 19 nebo 20 měsících s argumentem, že štěňata se narodí až když jí budou téměř dva roky). Opakuji: při prvním hárání po dovršení dvou let vyberte psa, který je jí nejvíce podobný. On musí vypadat jako samčí verze vaší feny. Pokud je více kandidátů preferujte psa, který se typem nejvíce podobá dalším jedincům svého vlastního rodu, to znamená nevybírejte toho, který je odlišný od typu nebo linie z které pochází, protože tím dává najevo hodně faktorů různorodosti.

Úmyslem je nedávat Přírodě prostor pro odchylky. Ona musí dát narodit štěňatům, která jsou podobná své matce nebo svému otci - když tito jsou si podobní, tedy štěňata musí být podobná své matce. Z vrhu vyberte psa, který se nejvíce podobá vaší feně. Když pejsek dosáhne 2 let, nakryjte s ním jeho matku. Nelekejte se, zahraniční "know-how" tato spojení nazývá "back-cross" (zpětné křížení). Zároveň i jeho sestra z vrhu dosáhne 2 let - nakryjte ji bratrem. Tento druh chovu se nazývá "inbreeding". Příbuzenská plemenitba zdvojnásobí sílu vad a donutí je, aby se na objevily. Proto chov musí být striktní a nekompromisní. Nikdy nepoužívejte k chovu psy, kteří by nebyli zcela zdrávi jak fyzicky tak psychicky. Pokračujte v příbuzenské plemenitbě a výběru. Používejte pouze jedince, kteří prokázali, že nezdědili žádnou takovou vadu a když budete používat pouze těch kvalitních, během několika generací budete mít chovnou základnu jednotnou jak ve fenotypu tak psychicky, bez vad, a co je ještě velmi důležité - všichni budou nositeli velkého počtu homozygotů a tak vám budou garantovat odchovy jednotného typu. Toto je cíl: homozygotnost, genetická čistota.

 

ad 2) různí jedinci

Spojte se s CAFIBem. Jeho zástupci navštíví vaši chovatelskou stanici a vysvětlí vám, kteří kvalitní jedinci mají být použiti v chovu a kteří psi mají být z reprodukce vyřazeni. Uděláte spolu chovatelský program a budou nápomocni v jeho pokračování.

Připusťme, že mezi vašimi psy je pár stejného typu a dobré povahy. Budou spářeni. Ze štěňat vyberte nejlepší pár, přičemž za nejlepší pár bude považována fena nejvíce podobná otci a pejsek nejpodobnější matce. Vzhledem k tomu, že otec a matka si již jsou podobni, všichni budou stejného typu. Oba potomci musí být bez větších vad, oba zdraví fyzicky i mentálně.

Další fází bude zpětné křížení syna s matkou a dcery s otcem. Z těchto druhých vrhů znovu vyberte nejlepší párek a znovu je zkřižte s prarodiči. V této fázi všechny skryté vady již byly příbuzenskou plemenitbou tak zesíleny, že se na mnoha štěňatech projevily a proto musela být vyloučena z reprodukce. Výběrem štěňat bez vad se vaše linie stává čistou, pokročilou z hlediska homozygotnosti a velmi jednotného typu - takového typu který jste původně vybrali, ale zlepšeného a čistšího.

 

ad 3) somatické znaky a psychika

To je případ chovatele, který má psa špatného somatického typu, ale s dobrou povahou. Dobrých psychických kvalit vašeho psa již bylo dosaženo. Teď bude zajímavé je reprodukovat a navíc zlepšit fenotyp.

Spojte se s CAFIBem, aby vám pomohl najít fenu, jejíž typ fenotypu zlepší fenotyp vašeho psa a která uchová jeho psychické kvality. Po narození štěňat vám CAFIB pomůže objevit mezi nimi taková, která zdědila požadované mentální kvality otce. Je několik testů, které to umožňují.

Vyberte párek psychicky nejpodobnější otci a fyzicky nejpodobnější matce. Po dovršení dvou let syn nakryje matku a svou sestru. Zde již budete mít několik jedinců s psychickými kvalitami které preferujete, a fyzicky schopné získávat ocenění na výstavách a garantovat jejich zdraví a výborný pohyb. Pokračujte potom ve výběru a příbuzenské plemenitbě, zvyšujte homozygotnost a záruku, že se všichni budou reprodukovat stejní jak ve fenotypu tak v povaze. A budete mít váš vlastní rod nebo linii, kde všichni budou mít povahu, která vás uchvátila.

 

ad 4)

Tento případ - fena špatného typu a vynikající povahy - je stejný jako předchozí, za předpokladu, že krycí pes bude nositel podobných povahových kvalit jako fena, ale navíc i výborného fenotypu. Chovatelský program bude stejný jako ad 3).

 

ad 5) pes dobrého typu

Spojte se s CAFIBm, abyste zjistili, proč je váš pes dobrého typu. Naučíte se poznávat fyzické a povahové znaky, který jsou pro dobrou pověst vašeho psa určující. CAFIB vám také pomůže zjistit, zda v chovatelské stanici, odkud máte vašeho psa, již mají tyto vlastnosti fixovány nebo se jedná o nahodilý dobrý jev. Pokud je pes dobrého typu v této stanici výjimkou, pak se již předem bude vědět, že nemá genetické schopnosti pro přenos takových dobrých znaků na své potomky. Výsledky těchto posouzení řeknou, jaký typ feny musí být vybrán pro spojení s vaším psem. Fena musí fyzicky a mentálně kompenzovat co největší možný počet vad vašeho psa, přičemž se za kompenzující znaky považují ty, které byly fixovány v chovatelské stanici odkud fena pochází - což musí být také prověřeno.

Z vrhu vyberte nejlepší párek. Pejska nejpodobnějšího matce a fenku nejpodobnější svému otci. začněte se zpětným křížením syn/matka a dce-ra/otec, potom bratr/sestra. Výběr: nikdy nepřestaňte hledat perfektní fyzické a mentální zdraví u jedinců, které byste chtěli spářit. Zbytek chovatelského programu je stejný jako v ostatních případech.

 

ad 6) fena dobrého typu

Podobný případ jako předchozí, pouze v tomto případě původní fena neexistuje, musí být vyhledána. Zbytek programu je stejný jako v případě č. 5.

Ve všech těchto a podobných případech první vrh může být velmi variabilní z hlediska typu. To musíte čekat. Jedinci použití v krytí nebyli homozygotní. Genotypicky oba přinášejí velkou rozdílnost genů, i ty nejodlišnější až opačné. Proto štěňata budou různého typu. Tento fakt nemůže být důvodem vaší nespokojenosti a ukončení chovatelského programu. Naopak tento fakt pouze ukazuje přítomnost heterozygotnosti. Řešením nikdy nebude heterogamie (nepříbuzenský chov), který zvyšuje heterozygotnost a rozdílnost typu. Jediným inteligentním řešením bude dodržet chovatelský program, vybírat mezi narozenými štěňaty ta, která odpovídají zamýšlenému typu, a vyjít z příbuzenské plemenitby jako jediného procesu, který nás dovede k homozygotnosti a jednotnosti.

Příbuzenský chov donutí vady k tomu, aby se projevily, a když budou známy, bude se jim možné vyhnout stejně tak jako jedincům, kteří jsou jejich nositeli. Dále budou posíleny a zdvojnásobeny přednosti, všechny faktory budou posíleny díky energii heterogamie a dominantnosti čisté homozygotnosti. Zároveň budou upevněny recesivní faktory, které se stanou homozygotními. Příbuzenský chov na konci vašeho chovatelského programu dá čistou linii, bez vad, složenou z naprosto jednotných jedinců a se všemi fyzickými a psychickými přednostmi plemene.

Není důvod mít obavy z prvního vrhu, když by některé štěně nemělo znaky požadovaného typu. Kvality zůstávají v jeho rodičích a proto musí přejít na jeho potomky. Možná nebudou viditelné, ale budou skryté. Při opětovném spojení s rodiči a také s těmi, kde jsou přítomny ve skryté formě, se znásobí a somaticky se projeví na dalších vrhu, vnucích původního páru. Dalším krokem bude zpětné křížení těchto vnuků a zesílení tak žádoucích kvalit a jejich následná fixace.

Může se stát, že po několika etapách chovatelského programu určitý znak zůstává slabý a že v jiných liniích byl fento znak již dobře upevněn a je patrný. Hledejte mezi těmito cizími liniemi tu, která je nejpodobnější té vaší. Použijte jejich krycího psa, který je nejvíce podobný typu zafixovanému již ve vaší linii a u kterého je velmi evidentní znak, který hledáte. Nakryjte s ním nejtypičtější fenu vaší linie. Ze štěňat vyberte nejtypičtějšího pejska vaší linie a u kterého bude velmi patrný znak, který hledáte. Nakryjte s ním potom jeho matku. Vyberte také ze štěňat nejtypičtější fenku vaší linie a která jasně zdědila hledaný znak a nakryjte ji jejím bratrem. Tak se vrátíte k vaší linii a příbuzenským chovem definitivně upevníte znak, který vaše linie původně neměla, a který nyní bude také mít. Vždy se snažte upevnit jeden znak. Nespěchejte.

Předposlední rada: vždy si nechávejte nejlepší feny. Uchovávejte si vždy co nejpodrobnější rodokmen každého jedince vaší chovatelské stanice.

Poslední rada: snažte se zasloužit si být přizván do CAFIBu a snažte se chovat čistokrevné fily.

 

 

ONÇEIRO

SPECIÁLNÍ KYNOLOGICKÝ KLUB

 

ZPĚT NA ZAČÁTEK