Vaše názory,komentáře,dotazy

 

Zbarvení bílá s plotnami.

Polští chovatelé se obrátili na Onceiro s dotazem, jaký máme názor na zbarvení vrhu Xingú II da Serra de Itanhandú x Amora Rio Grande, kde se narodilo 5 bílých štěňat se žlutými plotnami. Zda je toto zbarvení vlastní tomuto plemeni nebo je diskvalifikující.

Čistá bílá základní barva s plotnami - žíhanými nebo žlutými - je jedno z typických tradičních zbarvení plemene fila brasileiro. Brazilskými fazendeiros často i preferováno, protože takto zbarvený fila byl velmi snadno k rozeznání v přírodním porostu. CAFIB toto zbarvení uznává stejně jako další typická zbarvení, viz standard CAFIB, diskvalifikující zbarvení je bílá s černými skvrnami. Uznává je i Onceiro a všichni chovatelé filů, kteří mají základní znalosti o plemeni, protože tvoří neoddělitelnou součást genetického fondu plemene. Toto zbarvení srsti bylo platnou součástí standardu plemene od jeho vzniku i v rámci BKC/FCI až do roku 1984 - tehdy při změně standardu došlo i k politováníhodné úpravě, která vyloučila toto zbarvení ze seznamu přípustného zbarvení filů. Tato úprava neměla žádný reálný důvod a došlo k ní pouze z neprofesionálního administrativního rozhodnutí za účelem tzv. jednotnějšího zbarvení plemene - které tím bylo ochuzeno o podstatnou část genofondu, protože podle brazilských CBKC statistik tehdy toto zbarvení mělo více než 10 % filů registrovaných v této organizaci.

Historicky de facto a podle CAFIB nadále je toto zbarvení jedno z plnohodnotných zbarvení plemene, ani lepší ani horší než jakékoliv jiné z přípustných zbarvení, a opravdovou kvalitu fily je nutno posuzovat podle jiných zásadnějších znaků.

 

Jan Kubeša

 

Velké foto najdete v Galerii - Ostatní.

 

Lži a pomluvy Fila Brasileiro Club a spol.

V poslední době jsme svědky opakujících se nehorázných lží a pomluv, které šíří o mně a o Ronim především Fila Brasileiro Club, jejich příznivci a další nechvalně známá individua. Podobné útoky nejsou nic nového pod sluncem. Je známo ke komu se hlásí Fila Brasileiro Club - většinou jsou to zprofanované osoby, v Brazílii považovaní za ostudu kynologie, usvědčení křížitelé plemene, násilníci, osoby s trestním rejstříkem. Tyto osoby se také v minulosti neštítily žádných pomluv vůči CAFIB a hlavně vůči Dr. Paulo Santos Cruz, dokonce i vůči jeho psům. Všichni fileiros vědí - Onçeiro kopie příslušných dokumentů zveřejnilo - že neměly zábrany lhát o jeho psech, jejich narození, jejich pohlaví, jejich barvě, dokonce vydávat za jeho psy bastardy, kteří jeho nikdy nebyli. Tyto lži dodnes nabízí na svých webových stránkách Fila Brasileiro Club.

U nás se situace bohužel opakuje, dá se říci se stejnými praktikami. Zatímco v prvních letech života Roniho jsme nejenže nikomu nevadili, ale dokonce byli opakovaně zváni ke vstupu do Fila Brasileiro Clubu a Moloss Clubu, k velké změně došlo poté, co jsem v r. 1999 vydal knihu Brazilský fila. Po zveřejnění prvních opravdových informacích o plemeni začaly nechutné útoky na mne, nikdy ne věcná diskuse s fakty - na tu oponenti neměli argumenty - vždy jen pouhé osočování a pomluvy. Do jisté míry je zde časové spojitost se záplavou hysterických reakcí a pomluv vůči nám se změnou ve vedení Fila Brasileiro Clubu, kdy ve vedení byli vystřídáni manželé Prokešovi manžely Vaněčkovými.

K zintenzivnění těchto pomluv pak došlo po vzniku Onçeira a mnoha fileiros i dalšími kynology oceňovaném pořadu Miláčci na TV PRIMA, kdy se pomluvy rozšířily na známé členy vedení Onceira a jejich fily, dokonce jim bylo vyhrožováno.

Bohužel stejně jako v Brazílii i u nás se terčem bezskrupulózních a zcela nesmyslných pomluv stali i psi - Roni a jeho potomci. Nyní se o něm objevily naprosto neuvěřitelné pomluvy a lži, na kterých se bohužel podílejí i bývalí - jak rozhodla výroční schůze Onceira v r. 2004 dobře, že bývalí - členové našeho klubu.

Řada kynologů a filařů všechna fakta zná, ale vzhledem k podlosti těchto útoků považuji za nutné se k nim vyjádřit a zveřejnit základní informace a doklady, aby bylo i těm novým fileiros jasné, jak to doopravdy je a proč jsme se stali terči tak nenávistné kampaně.

V září 1993 jsem se seznámil s tehdejším vedením Fila Brasileiro clubu, manžely Prokešovými. Byli nesmírně překvapeni tím, že mám psa z Jižní Ameriky a plavého k tomu (v tu dobu zde naprostá rarita), velice se jim líbil. Do té míry, že MVDr. Prokešová se mě zeptala, zda bych jí ho nechtěl prodat nebo vyměnit za téměř černého Mauro do Palas. To jsem pochopitelně odmítl - můj pes je můj pes, příslušník mé rodiny, nic takového nepadá v úvahu. Pak se mě ptala, zda bych souhlasil s tím, aby Roni nakryl její plavou Hannu do Palas. Část této konverzace je zaznamenaná na životopisném videu Roniho, jak se řada z vás již přesvědčila. Čas ubíhal, Roni zůstával pouze rodinným psem na zahradě, neměl jsem s ním žádné výstavní ani chovatelské ambice, na tento druh kynologického vyžití jsem neměl ani čas, ani mne to nelákalo. V listopadu 1994 mi volala MVDr. Prokešová, že hodlá v prosinci uchovnit svou fenu a zda neuvažuji o uchovnění Roniho, že ona by si to přála. Pak mě pozvala na prosincovou bonitaci v rámci jejich Fila Brasileiro Clubu CZ, a Roni se zúčastnil bonitace spolu s Hannou do Palas, bonitační poplatek jsem uhradil MVDr. Prokešové. Oba byli uchovněni, bonitaci provedl 5.12.1994 ing. Jan Findejs za přítomnosti MVDr. Aleny Prokešové a MVDr. Petra Prokeše. Na vedení ČMKU jsem předložil příslušné doklady o uchovnění a na jejich základě ČMKU provedla zápis do rodokmenu Roniho.

V následujícím období jsem několikrát odmítl nabídku MVDr. Prokešové, abychom se s Ronim stali členy jejich klubu, stejně jako jsem neměl zájem vstoupit do Moloss Clubu.

Na jaře 1996 mi telefonovala MVDr. Prokešová a zvala mě s Ronim na klubovou výstavu Fila Brasileiro Clubu. Velmi stála o to, abychom přijeli. Rozhodli jsme se tedy výstavy zúčastnit a pozvání MVDr. Prokešové přijali. Výstava byla prvního června v Kunraticích, vzpomínám si velmi dobře jaké bylo mimořádné teplo, v autě nešla klimatizace a s Ronišem jsme se skoro uvařili. Po příjezdu nás čekalo nepředpokládané uvítání - pořadatel u vchodu nám řekl, že nemůžeme vstoupit, protože nejsme v katalogu. Nechápal jsem jak je to možné, když nás tam pozvala předsedkyně klubu, a byli jsme tím s dcerou velmi rozladěni. Po chvíli přišla MVDr. Prokešová, velice se nám omlouvala s tím, že nestihla dát naše údaje do katalogu. Že se však určitě musíme výstavy zúčastnit, že pouze budeme posouzeni bez startovního čísla a nebudeme moci soutěžit o ceny. Zdálo se mi to velmi podivné vysvětlení, takové opomenutí od předsedkyně klubu, ale když už jsme vážili takovou cestu, souhlasil jsem s tím, že se výstavy za těchto podmínek zúčastníme. Po všech zkušenostech s Fila Brasileiro Clubem se dnes přikláním k názoru, že jsme byli pozváni, aby si Roniho prohlédli, avšak vzhledem k tomu, že jsem stále odmítal pozvání na vstup do FBC bez toho, aby případně porazil jejich plemeníky a potomky. Roni dostal od rozhodčího ing. Findejse známku Výborná. Výsledek výstavy a hodnocení byly zapsány na ČMKU do rodokmenu Roniho. Spolu s ním byl podobně posouzen další pes, tuším že to byl Carioca Tudor.

Toto byl zhruba styk můj a Roniho s Fila Brasileiro Clubem. Přesto, že členové tohoto klubu, stejně jako ostatní fileiros nemluvě o vedení ČMKU měli po celou dobu k dispozici rodokmen a veškeré informace o jeho uchovnění a výstavách, dovolují si nyní lhát celé kynologické veřejnosti a zpochybňovat po 11 letech jak jeho uchovnění, tak účast na jejich klubové výstavě v r. 1996. To je naprosto neuvěřitelné, za normálních okolností nepochopitelné, pokud si uvědomíme, že po celou dobu měl tento klub k dispozici všechna fakta a dokumenty, ví, že jejich kopie mají příslušná pracoviště ČMKU, že existují dokumentující videozáznamy a fotografický materiál. Absolutním vrcholem do této doby je stupidní plagiát uveřejněný na jejich stránkách, který by žádný soudně uvažující člověk, tím méně rozhodčí, nemohl napsat, zneužívající jména pana inženýra Findejse. Navštívil jsem ing. Findejse, který mne ujistil, že s tímto plagiátem nemá nic společného, že by jej nikdy napsat nemohl. Jediné slovo, které mne v souvislosti s konáním FBC napadá, je hyenismus, ale ani to není výstižné, to bych hyenám křivdil. Tato nechutná kampaň vedená manžely Vaněčkovými přesahuje všechny meze přijatelného chování, to je absolutní ztráta soudnosti, slušnosti, je to urážka základních lidských hodnot. Zároveň je to také ukázka jejich bezmoci a frustrace nad tím, že nejsou schopni vyvrátit historickou pravdu o fila brasileiro, za kterou u nás stojí a bojuje Onceiro. Je to také ukázka jejich bezmoci a frustrace nad tím, že když se začaly posuzovat fily jako fily se vším všudy, nenašel se mezi jejich psy žádný, který by se Ronimu ani vzdáleně přiblížil. Byl to se svými přednostmi a nedostatky nepochybně autentický fila, který nastavil zrcadlo ostatním. Přeji Ronimu, že na sklonku jeho života ho Américo tak vysoce ocenil.

Pro ukončení všech diskusí přikládám fotokopie dokumentů, které dosvědčují jak jeho uchovnění, tak účast a hodnocení na KV FBC v r. 1996, prohlášení rozhodčího, který ho bonitoval a posuzoval, videozáznam a další fotky jsou u mě k dispozici. Přikládám dále kopii jeho dopisu z 19.4.2001, kde o bonitaci hovoří, pouze omylem napsal fena místo pes - já jsem nikdy fenu neměl, pouze Roniho. Přikládám jeho vyjádření k celé historii z 24.3.2005. Žádám Fila Brasileiro Club a manžele Vaněčkovy, aby okamžitě stáhli veškeré lživé informace o mně a mém psu Ogun Roni de Conal Kennel z webu FBC a ustali se šířením lží a pomluv, které jsou dostačující k podání žaloby u orgánů činných v trestním řízení. Všem fileiros sděluji, že já i Onceiro ve své činnosti ve prospěch opravdového fila brasileiro neustaneme.

 

PŘILOŽENÉ DOKUMENTY:

Ogun Roni de Conal Kennel - příloha rodokmenu

Ogun Roni de Conal Kennel - výstavní posudek z 1.6.1996

Dopis ing.Findejse z 24.3.2005

- autorizace bonitace a posudku

Dopis ing.Findejse z 19.4.2001

 

FOTO: 

Roni ve výstavním kruhu na KV FBC 1.6.1996

 



ing. Kubeša a ing. Findejs na KV FBC 1.6.1996

 


Roni na KV FBC 1.6.1996, vpravo H. 

 

Otevřený dopis

odpověď na Interdog Bohemia v PPČ č.10

Vážená redakce, paní šéfredaktorko,

 

Kynologii jsem začal číst v r. 1965, od té doby v tom pokračuji, i když se už dávno změnila na Pes Přítel Člověka. Považoval jsem tento časopis za nejlepší svého druhu u nás, zvláště v dávnějších letech, kdy to bylo více o kynologii a méně o komerci. Proto jsem velmi rád zaregistroval retrospektivní články s Honzou Dubovým a samozřejmě jeho Výcvik podle Tartu, příspěvky p. Růžičky a další články opravdu o psech. Považoval jsem to za dobrou a žádoucí změnu přístupu redakce směrem k pejskařům, za dobrou profesionalitu. Vypadá to, že v tomhle ohledu jsem se mýlil.

Nasvědčuje tomu článek v PPČ č. 10 nazvaný Interdog Bohemia. Padlo v něm mé jméno a kritika chovu Onceira, musím se k němu vyjádřit a předpokládám, že má odpověď bude otištěna v celém rozsahu. Nevím, co vedlo autorku článku k jeho napsání. Nesvědčí ani o respektování základní etiky, ani o odborných znalostech tématu. Souhlasím s autorkou, že se na výstavě nesluší kritizovat nahlas verdikt rozhodčího. Za daleko horší je však nutno považovat, pokud rozhodčího někdo kritizuje veřejně v časopise až po odjezdu ze země. Je možné se ptát, jakým právem nerozhodčí, se zřejmě velmi povrchními znalostmi plemene, kritizuje rozhodnutí mezinárodního rozhodčího. Paní Trankovská, která není rozhodčí, se samozřejmě v průběhu výstavy nebo po ní mohla coby šéfredaktorka renomovaného kynologického časopisu slovinského rozhodčího zeptat na to, čemu nerozuměla, a jistě by jí rád vyhověl. Neudělat to, a následně ho kritizovat v časopise, aniž by o tom věděl a měl možnost se bránit, to seriozní časopis nedělá. To se zcela jistě nedělá.

Případná jizva nebrání nejvyššímu ohodnocení. Ošetření psa pracovního plemene, který utrpěl zranění při plnění svých funkcí, nemůže být na překážku jeho předvedení a ohodnocení stejně, jako operace přetržené achilovy šlachy neznamená, že sportovec se už nesmí zúčastnit olympiády a nesmí získat zlatou medaili.

O zřejmé neznalosti plemene svědčí tvrzení o "špatném pohybu, určitě z hlediska zootechnického". Autorka pak dále mystifikuje čtenáře svým tvrzením, že původní brazilský standard považuje něco takového za vhodné. Původní ani žádný pozdější ani současný standard nic takového neříkají. Naopak všechny bez výjimky vyžadují, že "hlavní charakteristikou chůze je mimochod. Kluše zlehka, uvolněně, dlouhými kroky s dobrým dosahem".

Rozhodčí v posudku uvedl, že Agira Anavi Rachilem má excelentní pohyb. Dva nejuznávanější brazilští rozhodčí ji ohodnotili jako s velmi dobrým typickým mimochodem, velmi dobrým uvolněným dlouhým klusem pokrývajícím hodně terénu. Tento způsob pohybu je v článku kritizován. Je mi líto, že autorka způsobu pohybu plemene nerozumí, ale nedostatek ve vědomostech určitě není chyba plemene. Nemění nic na tom, že pohyb brazilského fily je vysoce funkční, účinný, umožňující dlouhotrvající pracovní nasazení způsobem, který ostatní plemena nevydrží. Není jasné, co autorka myslí zootechnickým hlediskem. Tento přírodou vymodelovaný a prověřený funkční pohyb považuji ze správný. Jak praví klasik, šedá je každý teorie a zelený strom života. Proto zůstává správným tento funkční způsob pohybu, nechť jsou zootechnická hlediska zmiňovaná, byť blíže nespecifikovaná, jakákoliv. Možná podle nich byly vyšlechtěny kapří hřbety, spádité zádě, extrémně krátké čenichy vedoucí k problémům s dýcháním, velké hlavy neumožňující normální porod, možná že jsou tací, kteří se směrem chovu podle takovýchto hledisek souhlasí. Fotografie takových z hlediska funkčnosti negativně ovlivněných jedinců, nezřídka vysoce oceňovaných na výstavách krásy, jsou zveřejňovány v každém časopise. Ale možná se mýlím a pouze z nedostatku času se k nim kriticky časopis dosud nevyjádřil.

Je velkým překvapením, že autorka dále kritizuje majitelku za to, že měla svého psa na pevném vodítku a dávala pozor na to, aby na výstavě plné lidí a psů nedošlo ke střetu s jiným psem nebo člověkem. Až dosud jsem si myslel, že je toho názoru, že takto by si měl počínat každý majitel psa, v každé situaci, a naopak být za to pochválen a těm nedbalým nebo lehkovážným dán za vzor.

Standard popisuje filu jako psa odvážného, rozhodného, nesmírně statečného, příslovečná je jeho věrnost a oddanost pánovi a jeho rodině a extrémní tolerance k dětem. Pro ty, co to nevědí, fila se nikdy nepostaví svému pánovi, což jsou situace známé u mnoha v našich končinách běžně chovaných plemen. Dále je charakterizován jako nepřekonatelný hlídač, jednou z jeho základních vlastností je jeho ojeriza (nevýstižně překládána jako averze, nesnášenlivost apod) vůči všem cizím. V dnešní době plné násilí a nárůstu kriminality probíhající také ve střední Evropě zůstává dobrý hlídací pes velmi dobrou účinnou prevencí, a proto jsou vyhledáváni a proto mají i u nás stále své místo, bez ohledu na plemeno. Opravdový fila s dobrou povahou ochrání svého majitele všude, a přitom s ním může cestovat bez probémů veřejným dopravním prostředkem, a když na to přijde, je možné ho vzít třeba i do Miláčků na Primě.

Takový představitel plemene v souladu s požadavky standardu není dle autorky článku dobrým vzorem pro chov u nás. Budiž, to je její názor. Je na místě uvést, že praktická aplikace chovatelských norem nyní dodržovaných v Onceiru dala České republice první a dosud jedinou absolutní světovou šampionku FCI tohoto plemene Askii. Myslím si, že Agira je ještě lepší než její poloviční sestra Askia a mám právo to říct, jelikož můj pes je otcem obou fen. Kromě výstavy v Mladé Boleslavi Agira získala v září titul BOB na mezinárodní výstavě pořádané u příležitosti 50. výročí brazilského fily v Evropě, posuzované špičkovým brazilským rozhodčím. P. Trankovská dále praví, že by se chov plemene neměl tímto směrem ubírat - zřejmě má jiná hlediska než rozhodčí udělující tituly na světových výstavách. Prosím, i na tento názor má právo. Speciální kynologický klub Onceiro si myslí, že respektování standardu a dodržování desetiletými zkušenostmi prověřených chovatelských postupů brazilských chovatelů je ta jediná cesta jak zodpovědně chovat jejich plemeno.

Z formulací autorky je možné nabýt dojmu, že by chtěla určovat, jaký pes či plemeno se do střední Evropy hodí či ne. S takovýmto přístupem osobovat si právo rozhodovat o něčem co není naše není možné souhlasit. Coby členové FCI jsme zavázáni respektovat standardy zemí původu, musíme respektovat plemena zemí původu tak jak jsou tam chována, a neurčovat jak mají cizí plemena vypadat, tím méně jak je chovat. Můžeme proto hovořit do směru chovu např. chodského psa, ale ne německého ovčáka, čivavy, ani brazilského fily, to nám nepřísluší. Předpokládám, že p. Trankovská bude souhlasit s názorem, že stejně jako se nehodí český fousek do brazilských slumů, tak se nehodí brazilský fila do pražské garsonky. Nebo peruánský naháč do iglú na Aljašku. To ale zajisté neznamená, že se fousek nehodí do jiného brazilského prostředí stejně jako fila do jiného českého. To je kynologické hledisko. Obchodní hledisko je plemeno zkomercializovat, vyprodukovat co největší počet štěňat, zdegenerovaných, bez povahy a původního zdraví, možných prodat komukoliv kamkoliv, příslušnými poplatky si pomohou všechny zainteresované skupiny a v neposlední řadě i veterináři nutní k přežívání takovýchto jedinců. Kde je kynologie, kde je zájem plemene?

Nevím, s jakým úmyslem psala p. Trankovská svůj příspěvek, komu nebo čemu chtěla prospět nefundovanou kritikou rozhodčího, nejlepší feny a seriozního chovu. Jako šéfredaktorka čteného časopisu si je zajisté vědoma, že má vliv na veřejné mínění. Ruku v ruce s tím by měla jít i odpovědnost. Nepochybně poškozuje chovatelku a majitelku Agiry. Nechce se věřit, že by článek měl být chápán jako vzkaz českým rozhodčím, aby se neodvažovali posuzovat jako slovinský kolega, pokud nechtějí dopadnout na stránkách PPČ stejně. Stejně jako vzkaz českým zájemcům o plemeno, aby si nepořizovali štěňata z chovu vedeného podle přísných chovatelských hledisek Onceira. I když je obecně známo, že některým klubům a zájmovým skupinám by přesně toto vyhovovalo. Rád bych věřil tomu, že příspěvek formulovala tímto způsobem pouze z neznalosti. Nikdo samozřejmě nemůže znát podrobně problematiku všech plemen. V případě zájmu paní Trankovské dozvědět se podstatné informace o plemeni fila brasileiro jí můžeme nabídnout k nahlédnutí standardy plemene stejně jako další materiály ze země původu, a ještě raději ji uvítáme na jakékoliv naší akci s chovateli a rozhodčími z Brazílie, aby se společně s dalšími mohla dozvědět z první ruky o tom, jaký fila je a má být. Aby Pes Přítel Člověka dostál své pověsti odborně fundovaného časopisu a v budoucnu jsme mohli číst zajímavé a přínosné články i o brazilském filovi. Staří i noví čtenáři za to budou vděčni.

 

ing. Jan Kubeša, předseda SKK Onçeiro

 


 

Otevřený dopis panu "MÍROVI"

Vážení přátelé,

stále ještě nejsem tím pravým zapáleným vyznavačem internetu a dalších vymožeností té nejnovější výpočetní a sdělovací techniky. Až donedávna jsem se jakkoliv to bylo jen trochu možné kontaktům s tímto zázrakem vyhýbala, než mě můj zaměstnavatel (a také okolnosti) donutil se s ním osobně potýkat i v mém zaměstnání. A ejhle, po několika málo týdnech vzájemných naschválů (ze strany počítače, samozřejmě) jsme i my dva našli společnou řeč. Tak jsem také nalezla i jeho dobré vlastnosti. A musela jsem si nakonec přiznat, že je to opravdu dobrý pomocník, který mi uzspoří spousty času a práce.

Ale o čem je řeč, o čem chci vlastně psát. Jednoho dne, po několika upozorněních, jsem poprosila mého známého o pomoc a společně jsme zabrousili na webové stránky Mujpes, o nichž jsem již nejednou slyšela a byla jsem zvědavá, co je i jinde nového. Ó MÁ SLADKÁ NEVÉDOMOSTI!!! Já baba zvědavá a dobře mi tak. Bylo to něco, jako otevřít Pandořinu skříňku. Nemám zájem se pídit po zřizovateli nebo provozovateli těchto stránek. Jen mě velice mrzí, že jich někteří zneužívají. Mrzí mě, že p. Míra má takový zájem o mého psa, a toto zveřejňuje na webu. Až dodnes jsem toto vůbec netušila. Nevím, proč tento dotyčný pán může zde hodnotit vzhled mého psa, aniž jej kdy v životě spatřil. Jak může soudit, že má vadu a je opravdu tak katastrofální, jak se na těchto stránkách zmiňuje. Nikdy jsme se s naším psem neúčastnili jakékoliv výstavy, a věřte mi, že po návštěvě několika předchozích nemám již moc velký zájem, a ani žádné bonitace. Jak jej může někdo takto hodnotit, když nikde nebyla, až na jednu výjimku - kde mu byly 3 a půl měsíce - zveřejněna jeho fotografie. A ani na této se určitý problém nedá vypozorovat. Pokud jsem já sama na toto vyloženě neupozornila, tak o tom neměl nikdo ani potuchy. Má snad tento dotyčný obavy z možné konkurence? S panem chovatelem, kterého si nesmírně vážím pro jeho čestnou povahu, velmi si cením jeho postoje k danému problému, s tímto panem chovatelem jsme si dohodli určitá pravidla a regule! A já nejsem z těch, kteří by bez jeho souhlasu toto dané slovo zrušili a podrazili tak svým jednáním čestného člověka, který velmi ctí a snaží se chovat opravdové fily i za cenu velmi tvrdých rozhodnutí. A to i přesto, že zmíněná vada není diskvalifikující. Záleželo by pouze na rozhodčích, jak by toto posoudili. Toto se doví p. Míra, když si přečte standard fila brasileiro. Toto jen tak na okraj.

Anebo je pro tohoto pána tak bolestné, že jsme si neodebrali štěňátko z jeho chovu, ač jsme o této možnosti spolu kdysi nezávazně hovořili? To opravdu nevím, jestli jej to tak moc trápí, tak se mu tímto omlouvám. Ale i přesto si myslím, že při mém věku se mohu já sama rozhodnout, od koho si psa pořídím. Myslím, že je to pouze má věc. A proč jsem si tohoto pejska vybrala? Byl dříve dostupný a my jsme již nechtěli čekat. Navíc je pro mne tento pejsek jistým zadostiučiněním. O tom se zde již ale nechci zmiňovat. A tohoto pána žádám o jedno, aby nechal mého psa na pokoji. Nic jiného od něj nechci. Nakonec si přeci jen troufnu mu dát jednu malou radu: Pokud je u nich doma taky tak krásně, aby neseděl tak dlouho u počítače. Kříví to nejen záda. Ať raději veme své pejsky na velmi dlouhou procházku. Určitě jim tím udělá velkou radost a on si provětrá hlavu na čerstvém vzduchu!

Tímto dopisem nechci nikoho urážet, nemám to ve zvyku, i mně je to velmi nepříjemné, končím a ani nečekám na jeho odpověď. Děkuji, nechci, nemám zájem. Jen jej prosím, aby na nás zapomněl.

Nakonec mám ještě jednu malou prosbu. LIDI, PROBOHA, VZPAMATUJTE SE!!! Vždyť zloby a špíny je již tak na světě dosti a jistí lidí si tímto marasí internet. Proč si tak kazí to, čemu říkají koníček, záliba, radost a potěšení? Tomu opravdu nerozumím a je mi tak nějak z toho všeho smutno.

 

Zd. Štěpánová

 

 

Komentář k útokům bývalých členů Onceira

V poslední době je možné slyšet a číst velice nechutné útoky některých bývalých členů Onceira proti Onceiru a ing. Kubešovi.

Po naší květnové akci s p. Americo Cardoso dos Santos Jr. z Onceira vystoupili. Příčinou byl fakt, ze jejich psi byli diskvalifikováni a jak všichni přítomní viděli zcela oprávněně. To bylo v rozporu s jejich osobními plány a cíly. Pro pochopení jejich jednání uveďme několik faktů, které osvětlí kdo je kdo, co pro Onceiro a fily opravdu udělal či neudělal.

 

Miroslav Hrkal - do Onceira vstoupil v lednu 2001. Převzal funkci jednatele po M. Mikuášové, kterou tehdy silně kritizoval, viz jeho email z 22.6.2001, končící slovy: "Buďto nám jde o společnou věc, nebo o peníze". Je zajímavé porovnat tento jeho postoj s pozdějším chováním. Měl velkou snahu získat Cafibovou fenu na chov. Pořídil si již dospělou Inu de Los Tres Naranjos od Richterů. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků si na ni půjčil od M. Mikulášové s tím, že ji uhradí z prodeje štěňat. Za každou cenu ji chtěl krýt Ogunem, Ina ale nakonec nezabřezla. Problém není v Ogunovi, Ina nezabřezla ani později, nicméně zatrpklý a ve finanční tísni se nacházejici M.Hrkal udělal něco, co Onceiro nezažilo a doufejme, že už nezažije - své komplexy si vybil odsouzeníhodným způsobem tak, že v roli figuranta několikrát udeřil 9 letého Oguna po nemocných zádech, (o kterých věděl), viz videový záznam. Nechyběly tehdy hlasy na jeho okamžité vyloučení z klubu, nakonec dostal ještě příležitost. Na jaře 2003 si před očekávaným háráním Iny (bylo mu řečeno, že Ogun ji již krýt nebude) znovu vypůjčil od M. Mikulášové peníze a koupil si 3letého Jaguára (jak doznal na červnové výborové schůzi), samozřejme na chov. Ina opět nezabřezla. Rozhodl se tedy Jaguára propagovat coby krycího psa. Odmítl respektovat doporučení a vyčkat s použitím v chovu po hodnocení América Cardoso a kryl tajně proti doporučení poradce chovu. A Américo -největší znalec plemene - Jaguára vyloučil. Zcela oprávněně, jak viděli všichni přítomní a je doloženo videovým záznamem. Tuto skutečnost určitě nemůže přehlédnout žádný chovatel a Jaguára jako kryciho psa to u seriozního chovatele diskvalifikuje. Pokud by se jednalo o majitele, který má psa pro něho samého a má ho rád, o nic hrozného by zřejmě nešlo, jak dokazují příklady ostatních, zde však byla reakce jiná.

Během akce ani v následující besedě nikdo, ani M. Hrkal, proti žádnému rozhodnuti neprotestoval, nikdo nechtěl vysvětleni, vše bylo hodnocení rozhodčího jasné. Po skončeni akce M. Hrkal inicioval schůzi výboru, na které si stěžoval na hodnocení rozhodčiho, kritizoval jiné psy, a sdělil, že z Onceira vystupuje. O všech jeho připomínkách proběhlo hlasování, výbor ani s jednou nesouhlasil.

Nyni M. Hrkal objíždí výstavy a snaží se ostatní přemlouvat, aby z Onceira vystoupili, vede pomlouvačnou kampaň všemi prostředky. Je jasné proč a proč se zařadil bok po boku všem těm, kteří vedou podobné kampaně - kvůli tomu, že Onceiro zpřístupnilo všem seriozním zájemcům informace, na jejichž základě si mohou udělat názor na to co je fila a co fila není, kvůli tomu, že nejuznávanější světový odborník vysvětlil, který fila je natolik kvalitní, že má být použit v chovu, a který nikoliv. Pro některé majitele "fil" a nekvalitních filů je to záminkou k nenávistným pomluvám vůči Onceiru, jeho členům a jejich psům. Je to ubohé - ale všem je nyní zřejmé, že o plemeno mu nikdy nešlo, o odpovědný chov podle stanov Onceira také ne. Vrcholem jeho pokryteckého jednání je, že se nestydí propagovat své odchovy pod nálepkou chovu Cafibových linií - po psu, kterého největší cafibová autorita jako chovného jedince diskvalifikovala. K tomu je zbytečné cokoliv dodávat. Jen tolik, že je lépe, že se ukázalo co je zač a nemá s Onceirem nadále nic společného.

 

Toto jednání bylo podrobně prodiskutováno na výroční členské schůzi a z jednání vyplynulo, že v případě osob takto poškozujících klub jejich členství v Onceiru ani účast na jeho akcích v budoucnu není žádoucí.

 

 

Otevřená odpověď pro p. Švábovou

P. Švábovou jsem měl možnost osobně poznat před lety na speciální výstavě Fila Brasileiro Clubu, kdy na mne zapůsobila velmi dobrým dojmem. Bohužel, první dojem bývá někdy mylný. Upřímně řečeno jsem nevěřil svým očím, lépe řečeno tomu, jak hluboko klesla, když jsem četl její první neuvěřitelný dopis, nyní se rozhodla obšťastnit českou veřejnost prostřednictvím svých souputniků ve Fila Brasileiro Clubu dalším. Bohužel jsem se v ní velmi zklamal. Proč? Proč zvolila tak slepě, a nutno říci hloupě, agresivní tón vůči někomu, kdo se o ní nikdy veřejně nezmínil? Nechce se věřit, že by neuměla číst a měla takové potíže se sluchem, aby nevěděla, že Jan Kubeša nikde nezveřejňoval své soukromé hodnocení a názory, ale pouze přeložil část se vší pravděpodobností nejlepší knihy, která kdy byla o plemeni napsána a kterou velmi vysoce hodnotí kynologové v Brazílii a řadě dalších zemí. Můj neodpustitelný zločin je, že jsem ji se svolením autorky částečně přeložil, a čeští zájemci se mohli dozvědět relevantní informace o plemeni. Pokud by p. Švábová jednala pouze s minimální slušností, mohla by polemizovat přímo s názory kapacit na chov filů jako takový, případně i její, ale napadnout mne takto jen za překlad? To si myslí, že čtenáři opravdu neví, kdo co udělal a řekl? Kdybych byl naivní, tak bych čekal, že se mi za útok na mne veřejně omluví. Možná pohnutky jejího postoje objasní známé české přísloví, které praví, že vrána k vráně sedá. Postoje, chování a politika českého Fila Brasileira klubu jsou dostatečně známy. Můžeme tedy čekat seriozní a pravdivou informaci od čestné předsedkyně tohoto klubu, který postavil z velké části svůj chov (pomiňme teď finanční stránku věci) na psech dovezených z chovatelské stanice Tudor nebo přičiněním p. Švábové? Odpověď může nabídnout další přísloví, které říká, že každá liška chválí svůj ocas - co na tom, že je netypický a třeba ani ne liščí! Z její neadekvátní reakce je zřejmé, že p. Švábová, na rozdíl od jiných chovatelů, není schopna unést fakt, že se kdokoliv může přesvědčit o tom, že pes, kterého sem poslala, má tolik evidentních znaků křížení, že nikdo nemůže být na pochybách. Protichůdnost jejích tvrzení dosvědčuje i to, že jí uváděná vysoká odbornice na fily ing. Bečková sama hodnotí Habila do Iarijara tak, že coby fila "... jaksi pokulhává". Její křečovitá snaha o zpochybňování historických faktů, známých a doložených mj. předsedy BKC Schaeffera a CBKC Pereira de Lucena, působí uboze a snad ani ona sama nemůže doufat, že by někoho jen trochu znalého problematiky zmátla. Její zmínka o Orixovi do Kirongozi (nikoliv Kirongosi, ale nebuďme malicherní), je už směšná, její nepochopení základní kynologické abecedy je však závažnější. Test temperamentu CAFIB považuje - na rozdíl od UKOZ a kohokoliv, kdo má zkušenosti s pracovními, neřku-li hlídacími psy - za týrání zvířat . Vnuká se závěr, že zřejmě proto, že psi jejího chovu vlastnosti předepsané standardem nemají. Doufám, že žije v klidné a bezpečné čtvrti, kde se nikdy neobjeví žádný zloděj, aby už svým vzezřením s holí v ruce její fily - hlídací psy?! - netýral. P. Švábová se odvolává na svá dlouhá léta zájmu o plemeno a znalosti - je proto s podivem, že si dovolí tvrdit, že fila klub v Minas Gerais nikdy neexistoval a že p. Marília Barroso nikdy nebylo jeho předsedou. P. Švábová tvrdí nepravdy. Fakta jsou tato: tradičním klubem pro fily v Minas Gerais byl a stále je "CLUB MINEIRO DE CRIADORES DO FILA BRASILEIRO", byl založen v r. 1977 panem Artherem Verlangieri, v březnu 1999 byla v Belo Horizonte předsedkyní tohoto klubu zvolena p. Marília Barroso. Zklamání jsou různá. Mohu být zklamán tím, že kdo se jevil jako zkušený chovatel, má velmi povrchní a nesprávné názory na plemeno. Její hysterické dopisy jsou z hlediska obsahu bezvýznamné. Pro mne je však daleko závažnější, že jsem se v paní Švábové hluboce zklamal po lidské stránce. Je mi jí líto.

Jan Kubeša

 

 

 

DOTAZY a DISKUZE:

Otázka:

Hodí se fila pro služební výcvik? Někdo říká, že se fila nedá od útočníka odvolat, i když nebezpečí pominulo.

 

Odpověď:

Základní poslušnost je nutná u každého psa a je třeba ji vřele doporučit i u fily, pomůže majiteli i jeho psu plněji prožít život.. Fila vyspívá fyzicky i psychicky pomalu, podobně jako ostatní velká plemena, a k tomu musí být přizpůsoben i jejich výcvik. U malých štěňat je důležitý častý osobní kontakt formou her a vycházek, kdy hravou formou učíme štěně základní povely, je to spíše výchova než výcvik.

 

Seriozní výcvik by měl začít až v sedmém měsíci věku. V každém případě by ho měl provést majitel psa, což dále prohloubí vzájemný vztah, důvěru a porozumění. Je zcela nežádoucí, aby filu cvičila cizí osoba, jak se provádí u některých jiných plemen. Pokud majitel není rozhodnut si svého filu vychovat či vycvičit v rámci rodiny, ať si jej raději nepořizuje.

 

Fila je velmi snadno cvičitelný a jednou naučený cvik si pamatuje velmi dlouho (to platí i o zlozvycích, pozor na to, co jednou povolíte štěněti). Před zahájením výcviku je třeba si znovu uvědomit a vzít v úvahu jeho základní povahovou vlastnost, a tou je veliká láska a poddajnost vůči pánovi. Dovoluji si říct, že jedním z nejlepších doporučení je brát ve většině případů s velkou rezervou rady a instrukce ostatních kynologů či cvičitelů, kteří nemají konkrétní zkušenosti s výcvikem filů, a řídit se vlastním citem. Vzhledem k velikosti psa a pověsti, která se k němu váže, se majitel na běžném cvičišti zpravidla dozví, že je třeba mu od počátku ukázat, kdo je tady pánem, aby si nevyskakoval a nesnažil se získat převahu jako rotvajler apod., a to i prostřednictvím drsnějšího zacházení a citelnějšího trestu. Nic není vzdálenější pravdě. Všechno, co potřebujete k výcviku fily, kromě vodítka a stahovacího obojku, je láska, trpělivost a důslednost, doplněné kapsou plnou piškotů či jiné odměny. Fila provádí cviky z lásky k majiteli, pokud něco neprovede, zvláště zpočátku, je to jen proto, že nechápe, co po něm chcete. Nikdy filu netrestejte rukou. Jako trest v případě neprovedení známého povelu stačí zvýšení hlasu nebo vycukání vodítkem. Není možné aplikovat fyzicky drsnější způsoby trestu používané u klasických služebních plemen známé každému, kdo chodí na cvičák, protože fila tak visí na svém pánovi, že by ho to psychicky zlomilo. Z tohoto pohledu zkušenosti většiny majitelů filů, kteří navštívili klasická cvičiště, bohužel nejsou příliš dobré a zpravidla tam buď přestali docházet, nebo uspěli tak, že si prosadili svůj názor i proti názoru běžných účastníků výcviku. Vzhledem k odlišnosti povahy filů a nutnosti jiného přístupu k jejich výcviku by bylo ideální cvičit ve skupině s jinými fily, protože ne všechny kynologické kluby či jejich výcvikáři jsou ochotny tyto rozdíly akceptovat a uplatňují stejné metody a přístupy ke psům na cvičišti bez ohledu na plemeno.

 

Pokud se týká klasického policejního výcviku, je možné fily takto vycvičit, ale výsledky nebudou stejné jako u německého ovčáka apod. Spíše je nutné posoudit, k čemu chce majitel filu využít. Při policejním výcviku jde o dosažení maximální ovladatelnosti psa na povely psovoda - fila je však plemeno, které bylo po staletí chováno k tomu, aby se rozhodovali sami, bez přítomnosti či povelu psovoda. To je jiná psychika a jiné určení psa - slepé automatické provádění povelů není v jeho přirozenosti. Hodí se proto zejména pro účely samostatného střežení velkých objektů a všechny situace, kde bude nutná rychlá instinktivní reakce psa. V Brazílii se proto běžně pro policii nepoužívají, dále je nutné přihlédnout k tomu, že fila je pes jednoho pána a změna psovoda je velmi problematická.

 

Není žádný problém v tom, aby fila zvládl cviky základní poslušnosti, stopování atd. Doba výcviku poslušnosti by neměla přesáhnout denně 10 minut, které jsou dostatečné. Fila pak ztrácí zájem o výcvik. To platí i pro přílišné opakování téhož cviku - výcvik by měl být pestrý. V podstatě necvičí proto, že by ho to bavilo - nevidí v tom moc smyslu, po staletí pracoval samostatně, bez anebo s minimálním počtem povelů - ale proto, aby udělal radost pánovi. Rovněž nebude vzhledem ke své velikosti a hmotnosti cviky provádět rychle jako na drátku, jak je běžné u německého ovčáka, dobrmana nebo boxera.

 

Pokud se týče překážek, není problém, aby fila zvládl všechny překážky běžně používané na našich cvičištích. Při skoku do výšky vezmeme v úvahu, zvláště u mladých psů, jejich hmotnost, zatížení kloubů a šlach, a budeme je provádět od 7 do 12 měsíců ve velmi omezené míře - v podstatě jen tak, aby pes poznal, co po něm chceme. Není však žádný důvod, abychom po dospělém psu nepožadovali překonání dvoumetrové překážky ve formě A, zvládne ji stejně jako kteroukoliv jinou naprosto v pohodě a bez problémů. Psi, kteří to nedokáží, protože mají nadváhu, jsou oběťmi svých majitelů. Pokud to nedokáží díky pohybovým problémům v důsledku špatné kostry nebo kloubů jsou bohužel degenerovaní, ze špatného chovu. Pro zdravého filu je překonání takových překážek, stejně jako kladiny a žebříku, normální, v přírodě je musí překonávat běžně.

 

Obrana. Téma, které všechny velmi zajímá. Bude dobré si je rozdělit na 2 části:

a) Podle brazilských chovatelů je tento výcvik, tak jak ho chápeme v našich podmínkách, nežádoucí, protože opravdového filu obranu není třeba učit, je výborný obranář od přírody. Jeho povaha musí být dědičná a musí být jeho přirozeným integrálním rysem. Testy povahy slouží výhradně k tomu, aby fila tuto vrozenou vlastnost prokázal. Je zakázáno pro tyto testy psy speciálně připravovat, požaduje se přirozená reakce psa. Neexistuje proto přesný popis testu s určením vzdálenosti, poloh, času a dalších součástí u nás známých zkouškových řádů, od přesnosti jejichž provedení se pak stanoví stupeň vycvičenosti psa. U filů se testuje vrozená reakce na vnější proměnlivý stimul. Odlišují se proto od psů u nás běžně cvičených pro zkoušky, kteří útočí na povel, provádí předem naučené cviky, v drtivé většině případů zuřivě koušou ochranný rukáv na paži figuranta. Psi, na kterých je patrné, že jednají dle předchozího výcviku, jsou vyloučeni a test povahy nemohou složit. Důvodem je požadavek na vrozenou vlastnost, nikoliv na výcvikem získanou reakci - výcvik v tomto případě znamená umělou změnu vrozené vlastnosti, stejnou jako je kupírování uší nebo jiný zásah do fenotypu. Argument, že je jedno proč pes zaútočí, zda v důsledku vrozené povahy či v důsledku výcviku, protože výsledek je stejný, není pravdivý. Instinktivní reakce je rozhodující pro jednání psa v limitních stresových situacích, to je takových pro něž je fila určen a v nichž díky vrozené agresivitě, která mu umožňuje mít iniciativu a kontrolovat situaci, exceluje. Rozhodně je možné mít větší důvěru ve psa, jehož výkon je jeho vrozenou reakcí, než ve psa, který provádí něco naučeného, co se musí stále opakovat a upevňovat. Z hlediska chovu je významné, že štěňata dědí od rodičů vrozené vlastnosti, nikoliv ty získané výcvikem.

U psů, kteří se minimálně účastní výstav s testem povahy, je možné čas od času udělat podobné prověření na vhodném místě, aby psu byla dána možnost projevit své přirozené instinkty a ty v něm neuhasínaly.

V našich podmínkách zřejmě největším problémem je najít dobrého figuranta, který bude respektovat plemeno a správně spolupracovat. Je možné, že se na běžném cvičišti dostanete do 2 extrémů:

- figurant vám bude chtít dokázat, že fila není tak odvážný, jak se traduje, a že vám ho zažene. Když to provede zvláště u velmi mladého psa bez zkušeností, je pravděpodobné, že se mu to povede a psa vám zkazí;

- bude mít přílišný respekt z fily, nedá mu pořádně kousnout, a místo útoku na psa bude před ním jen ustupovat. Majitel se tak nedozví, jak by pes reagoval, kdyby byl opravdu vážně napaden.

Nejpravděpodobnější ale je, že se ho bude snažit figurant vycvičit podle zkušeností s jinými plemeny, a rovněž častým jevem je, že majitel nespokojený s výkonem psa při testu jej bude chtít vycvičit. Opakuji, že tomu tak být nesmí, test povahy je opravdu testem vrozených vlastností, nikoliv zkouškou naučeného chování nebo z výkonu.

Provést test povahy dle standardu není nic hrozného, jak by se někomu mohlo po přečtení zdát, chce to však určitě dobrou psychiku figuranta, zcela bezpečné zajištění psa a zodpovědného psovoda. Pes útočí nahoru, hledá hrdlo a obličej agresora, proto se bude pokoušet ochranný rukáv obejít. Figurant musí o tomto způsobu útoku vědět předem. Musí pracovat tak, aby se rukávem chránil a psu jej prakticky vnutil. Je to správný útok fily, ale z neznalosti tohoto instinktu je pes a jeho pán často kritizován. V Brazílii bývá pes (bezpečně zajištěný) z cvičných důvodů rovněž napaden útočníkem, který udržuje bezpečnou vzdálenost, bez použití ochranných pomůcek, aby nedocházelo k vytváření podmíněných reflexů pouze na rukáv. Je dobré cvičit přepady a náhodná setkání, kdy se pes rozhoduje sám kdy zaútočit a kdy ne, bez povelu psovoda;

- a odmítněte dobře míněnou nabídku figuranta, že vám psa vycvičí. Zdůrazněte, že se vám jedná o prověření vrozené vlohy, nikoliv o výcvik. Jinak obelháváte sám sebe. Pokud máte špatného psa bez vrozené povahy a budete ho cvičit obranu, budete mít možná ve výcviku úspěch, nicméně vám zůstane sice vycvičený, ale ve své podstatě špatný fila.

 

b) Výcvik pro speciální nebo služební účely (policie, armáda, bezpečnostní agentury). Aby byl fila pro tyto účely použitelný, bude třeba jeho výcvik přizpůsobit všeobecným požadavkům na takto cvičené psy. Před výcvikem kousání na rukáv nebo na ringový oblek je dobré, aby si majitel se štěnětem hrál a nechal jej kousat do hadru nebo do peška, aby se pes naučil používat zuby a kousat na celou tlamu. Výhodou je, pokud se naučí na povel pouštět.

Nedoporučuji účastnit se s filou na našich cvičištích běžného dráždění v kruhu - dle mé zkušenosti to fila vůbec nepotřebuje, výsledkem je příliš předrážděný pes a majitel pak nebude následující dva dny cítit ramena a ruce.

Je třeba mít na paměti, že pro filu je nepřijatelné, aby byl po skončení obrany kamarád s figurantem a dovolil mu se ho dotknout. Pro filu je tohle příliš vážná věc a kdo ho jednou napadl, bude vždy jeho nepřítel. Neexistuje hravý přístup k obraně, kdy po jejím skončení si psi jiných plemen s figurantem hrají a nechají se od něj hladit.

Fila není vrah, není to ani útočný pes, on svým protiútokem brání svého majitele nebo sebe - v okamžiku, kdy má situaci pod kontrolou a agresor se mu podřídí, fila se spokojí s kontrolováním situace bez dalšího kousání. Čím méně agresor s filou bojuje, tím menší zranění utrží. A samozřejmě - pouštění je povel je věc výcviku, dá se naučit u každého psa, to je záležitost schopnosti majitele.

 

Otázka:

Je nutné být členem některého z členských klubů ČMKU, aby můj pes byl chovný a mohl jsem chovat?

 

Odpověď:

Není to nutné. Paragraf 14. Mezinárodního chovatelského řádu F.C.I., jehož je ČMKU členem a jehož řády je zavázána respektovat, praví: "Potomci dvou čistokrevných rodičů téhož plemene, kteří mají průkazy původu uznané F.C.I. bez jakýchkoliv výhrad nebo omezení ze strany národního kynologického svazu, jsou čistokrevní psi a mají proto nárok na průkazy původu uznané F.C.I".

Chovatelský a zápisní řád ČMKU blíže vymezuje za jakých podmínek může být pes chovný. Konkrétní podmínky by měly stanovit chovatelské kluby ČMKU. Jelikož není možné nikoho nutit být členem jakékoliv organizace, o bonitaci - tedy uchovnění - svého psa může ČMKU nebo jakýkoliv klub požádat kdokoliv, kdo vlastní psa s průkazem původu FCI a kluby mu to musí za příslušný poplatek umožnit. Pes je uchovněn na bonitaci, tj. celkovém posouzení psa v souladu se standardem plemene, které provede kterýkoliv rozhodčí, který má k tomu příslušné oprávnění ČMKU a toto uchovnění je na ČMKU zapsáno v průkazu původu a v Plemenné knize ČMKU.

Majitel chovné feny musí požádat prostřednictvím sekretariátu ČMKU u FCI o zaregistrování své chovatelské stanice. Před uvažovaným krytím musí majitel chovné feny požádat příslušný klub, není-li členem pak v souladu s výše uvedeným paragrafem 14. sekretariát ČMKU, o vystavení krycích listů. Sekretariát ČMKU pak vystaví štěňatům průkazy původu FCI.

 

 

Paragraf 15. Mezinárodního chovatelského řádu FCI: Průkazy původy F.C.I. je třeba považovat za průkazy uplatněného rodokmenu; určitou kvalitu negarantují".

Za kvalitu chovu jsou zodpovědni především samotní chovatelé a kluby, v nichž jsou sdruženi. To je do značné míry dáno podmínkami chovatelských řádů jednotlivých klubů a jejich uplatňováním v praxi. Politováníhodné hodnocení výsledků chovu Klubu Fila Brasileiro CZ, Moloss Klubu a KPDPP předních zahraničních odborníků jsme uveřejnili v prvním čísle našeho Zpravodaje. Chovatelský cíl a zásady chovu Speciálního kynologického klubu ONÇEIRO byly zveřejněny v druhém čísle Zpravodaje a doufáme, že jejich uplatňováním se nám podaří kvalitu chovu zlepšit ke spokojenosti všech opravdových milovníků plemene.

 

Otázka:

Chci si udělat názor na čistokrevnost předků mého psa. Můžete mi sdělit, jací psi a z jakých stanic byli v Brazílii označeni za křížence? Kterým chovatelským stanicím se dá důvěřovat?

 

Odpověď:

Po přijmutí nového standardu byly od r. 1979 CAFIBem prováděny podrobné analýzy filů jak z hlediska fenotypu, tak temperamentu, aby bylo možno začít s plánovaným selektivním chovem na typických jedincích a bylo možné vyřadit jedince netypické se znaky křížení. Vyřazených jedinců byly tisíce, přetiskujeme seznam takové skupiny z prvního posuzování. Řada těchto psů, kteří přenášeli nežádoucí znaky křížení na své potomky, byla základem chovu různých chovatelů, mnozí je používali i později, a objevují se v predku mnoha dnesních psu s rodokmenem brazilského fily".

Macau do ABC, Olinda do ABC, Garboso do ABC (Bronquinho) Guri do Kirongozi, Xango do Kirongozi, Careta do Kirongozi, Orixá do Kirongozi, Oona do Kirongozi, Icoeté do Kirongozi, Falcao do Kirongozi, Gibao do Kirongozi Zorro de Bambaré, Rabelo de Bambaré Cacibe dos Pampas (Trinity), Ararigbóia dos Pampas, Alfena dos Pampas India das Sete Barras, Jana das Sete Barras Aba da Cachoeira Dourada, Bauna da Cachoeira Dourada Arandu do ABM de Sorocaba, Amon do ABM de Sorocaba, Achiles de ABM de Sorocaba Guru de Karaporanga, Gruna de Karaporanga, Bruna de Karaporanga Guaíra do Sete Flexas, Rei do Sete Flexas Bingo da Cachoeira, Brava da Cachoeira, Cacique da Cachoeira Nigéria do Curumaú, Tigre do Curumaú Icara de Samor, Númia de Samor, Macau de Samor Delta of Bras Dog, Anhanguera da Serra dos Cristais, Aimoré da Serra dos Cristais, Catinga Odnamra of Tenopmap, Aylan Odnamra of Tenopmap, Zunga da Princesa Isabel, Anajás do Rio Negro, Athos Creracarole, Cabila de Weika, Adelaide do Butanta, Zogo de Quicacá, Agoti do Caiapiá, Darka de Mocambique, Chavante de Itaipuretama, Isis de Brasília, Yuri do Quilombo de Macaé, Guaxi de Tangará Acu, Lili do Barao de Bananal, Bambé Jatobá do Sul, Atroari do Cruzeiro do Sul.

 

Mezi chovatelské stanice sledující čistokrevný chov filů bez znaků křížení naopak patřily nebo patří:

da Jaguara, de Parnapuan, Cádiz y Cádiz, da Fazenda Poço Vermelho, do Parque do Castelo, da Fazenda Morro Grande, Fazenda Malota, Jaguaré, Anacan, Araguava, Grande Vale das Agulhas, Aracé-Poranga, do Engenho Velho, do Ibituruna, de Paraibuna, de Tamakawi, da Princesa D´Oeste, Mocambuará, Ipuá, Moinho Velho, Rijema Guarani, Serra da Lagoa, Aquenta Sol, Fazenda Santa Paula, Araxá, Alto de Tapera, Ranor, Fazenda Carolina, do Amparo, Cafibra, Abernéssis, Nola, Serra Dourada, Ibiporá, Barra do Bugre, Aldeia dos Pataxos, Andeiros, Aquariquara, Chapadao dos Bugres, Fazenda Taba, Jandaia, Jardim da Fonte, Jacitin, Monte Santo Minas, Pau Brasil, Sena Sene, da Boa Sorte, de Jawa, do Itapuă, do Hisama, D´Martan, do Quatis, da Barra, Dos Tres Curumins, da Serra Negra, do Embaré, da Primavera, do Abayara, do Mantiqueira, de Săo José da Lapa, da Voz do Vento, Santa Luzia, Acangussu, Lapinha, Serras de Minas.

Otázka:

"Jak je to s uznáváním rodokmenů, proč u některých psů jsou jména předků v rodokmenu proškrtnuta? Znamená to, že jsou to psi bez původu?

 

Odpověď:

V rodokmenech FCI, jejímž je ČMKU členem, mohou být uvedena pouze jména těch předků, kteří byli zapsáni v plemenných knihách FCI. V zásadě existují 2 důvody, proč jména chybějí - tím nejčastějším případem je ten, kdy předci psa byli vedeni v plemenných knihách organizací, které nebyly členy mezinárodní FCI. Takových národních organizací je více v řadě států. Jednou z nich je například CAFIB - historii a klíčový význam této organizace pro chov filů jsme vysvětlili v prvním čísle Zpravodaje. Druhým - dnes výjimečně aplikovaným - důvodem může být zapsání zcela mimořádně kvalitního psa, jehož rodiče nejsou známi, jehož typičnost a přednosti jsou tak velké, že se jej příslušný klub rozhodl použít v chovu. Pokud některý z chovatelů klubu CAFIB z nějakého důvodu (nejčastěji požadavek zahraničního majitele štěněte, který chce mít štěně zaregistrováno v rámci FCI) chce, aby štěňata měla kromě průkazu původu CAFIB i průkaz původu CBKC/FCI, přihlásí rodiče štěněte do plemenné knihy CBKC. Ta to vzhledem k nezpochybnitelné hodnověrnosti CAFIBu provede automaticky za příslušný poplatek. Z pochopitelných důvodů v drtivé většině případů jsou zapsáni pouze rodiče, protože zapisovat a platit zpětně roční poplatky i za prarodiče od jejich narození, nehledě na vzdálenější předky, by představovalo neúměrně vysoké částky. Tvrzení některých chovatelů, že takoví jedinci jsou bez původu jsou nepravdivá a mohou je vyslovit jen lidé problematiky zcela neznalí, nebo s cílem očerňovat čistokrevné psy jako konkurenci jejich chovům. Tito psi mají tedy zcela prokazatelný původ a v případě, že zjistíte v rodokmenu svého psa chybějící předky, s největší pravděpodobností to znamená, že pochází z linií CAFIB a je to spíše dobrým doporučením a známkou kvality. Jako příklad uvádíme rodokmen evropského šampiona Guerreiro do Itapuá. Pro majitele takového psa chybějící předkové v rodokmenu znamenají, že pes může být použit k chovu, navštěvovat všechny výstavy, stát se i světovým vítězem. Jediné, co mu nemůže být uděleno, je titul mezinárodní šampion. Honba za tituly z výstav je pro opravdového majitele fily a milovníka plemene zřejmě to poslední, na co by kladl důraz.

 

Otázka:

Čím se liší čistokrevný fila, či jeho výkon, v testu temperamentu od křížence v testu temperamentu?

 

Odpověď:

Každý brazilský fila musí mít vrozeno být nebojácný hlídač, umět pracovat s dobytkem a lovit velkou zvěř. Na druhou stranu však ne každý pes, který umí hlídat, bránit pána, hnát stádo nebo lovit vysokou, je fila. A to bez ohledu na to, zda se jedná o křížence jakýchkoliv plemen nebo čistokrevného psa. Stejně jako každý foxteriér má vrozeno a umí lovit myši - avšak ne každý pouliční oříšek nebo pes jiného plemene, který to umí také, je foxteriér. Fila musí být fila ve všem - vypadat jako fila, být schopen práce jako fila a jednat jako fila. Jinak to není fila. Kříženec, třeba i s výbornými pracovními schopnostmi, zůstává křížencem.

 

 

Otázka:

Kdo je Clelia Kruel, jejíž jméno se nyní v souvislosti s plemenem často zmiňuje?

 

Odpověď:

Je to pro mne po osobní stránce poměrně obtížná otázka vzhledem k tomu, že tato chovatelka byla první, od které jsem získával informace o plemeni. Je třeba říci, že vždy mi odpovídala poměrně rychle a na všechny dopisy či faxy, nehledě na osobní telefonické rozhovory. Její komentáře byly pro mne cenné v době, kdy jsem poprvé překládal standard z angličtiny. Písemný kontakt jsem s ní navázal v r. 1994 v souvislosti s nemocí mého psa, a kdy jsem si objednal její knihu The Fila Brasileiro. 7.10.1994 mi nabídla černé štěně Cedro do Camping, což byla pro mne tehdy v mé neznalosti velmi lákavá nabídka - plavý Ogun a k němu černý pes, první v ČR, kde se o černé barvě dosud nevědělo. Poté, co jsem viděl rodiče Cedra a některé další fotografie psů této chovatelky, se dostavily pochybnosti a zatím nevyřčené otázky, a rozhodl jsem se toto štěně raději nekupovat. Zároveň mi p. C. Kruel nabídla možnost stát se oficiálním zástupcem a představitelem její Fila Brasileiro Association v ČR, což jsem také nepřijal (o řadu let později se této možnosti chopil Fila Brasileiro Club ČR....). V roce 1996 jsem si od ní koupil další knihu The Fila Brasileiro Guide. Knihy p. Kruel jsou psány čtivě, emočně působivě. Vzbuzují však také řadu otázek, v první řadě na velikou nevyrovnanost typu jednotlivých psů v knize první, kterou p. Kruel vysvětlila pro mne nevěrohodně. V druhé knize, kde se věnuje výhradně svému chovu, jsou psi typově vyrovnanější - z mého dnešního pohledu bohužel, protože se upevnily rysy křížení. Je to logické, protože p. Kruel chovala liniově často např. na Orixu do Kirongozi, známého představile kříženců, a na jeho potomcích je to znát. Zjistil jsem také řadu dalších nesrovnalostí a nedůsledností v jiných oblastech, které jsem s p. Kruel v průběhu doby konzultoval. Bohužel jsem byl - velmi nerad - postupně nucen připustit, že p. Kruel patří do skupiny těch, kteří obhajují (s velkým zápalem a zaujetím) produkty křížení a křížitele, pro které je důležitý finanční výsledek. Nevím, jak jinak si vysvětlit, že v osobním dopise mi p. Kruel popisuje, jak farmáři v Brazílii i ona sama preferuje menší či středně velké psy, kteří jsou pracovně daleko vhodnější a méně zranitelní, a ve stejné době ve svém The Fila Diggest vyzývá své americké kupující, aby vyplňovali anketu kdo má většího a těžšího psa. Kvůli prodejnosti svých štěňat přizpůsobuje fily americkému syndromu The Bigger The Better (čím větší tím lepší). Dnes se svým synem Adriano Budri Kruel patří k nejagresivnějším propagátorům toho, co ti plemene znalí označují slovem kříženec, ať černý či jinak barevný. Adriano Budrimu bylo pro jeho naprosto nepřiměřené a urážlivé výpady vůči CAFIBu a všem sdílejícím myšlenku čistokrevného brazilského fily zakázáno podílet se na internetových diskusních stránkách o plemeni. Byl jsem upozorněn na to, že C. Kruel posílá rovněž jinak smýšlejícím lidem prostřednictvím e-mailové pošty virus - dostal jsem tuto poštu 2x. Její chování je pro mne velkým zklamáním.

Je mi to velmi líto, ale musím konstatovat, že tato chovatelka se celou svou chovatelskou praxí začlenila jednoznačně na stranu těch, kteří produkcí, propagací a prodejem psů s evidentními znaky křížení filům škodí. Její publikovaná vyjádření k situaci v chovu jsou velmi zavádějící, používá nepravdivá, mnohokrát vyvrácená tvrzení, a proto ji není možné považovat za hodnověrný zdroj informací. P. Kruel již nesmí nadále posuzovat v Brazílii fily, není více rozhodčím CBKC.

 

 

Otázka:

několik otázek naoko položila ing. Bečková čtenářům Moloss Specialu 2/2001, de facto snažíce se je o něčem přesvědčit. Jelikož většina těchto čtenářů odpověď znát nemůže, jsem nucen je odpovědět sám, neboť se týkají mne. Jak je možné, že fila, pes až pověstně oddaný svému majiteli, se pokusí svého majitele kousnout při prohlídce chrupu na výstavě v kruhu (když agresivita vůči majiteli je diskvalifikující vadou)? Nevím, jak je to možné, v takovém případě je mi velmi líto jak psa, tak majitele, bez ohledu na plemeno, jednalo by se zřejmě primárně o velmi špatný oboustranný vztah. Potud prostá odpověď. Bohužel musím konstatovat, že ing. Bečková vědomě lže všem svým čtenářům, pokud uvedla, že takhle se měl chovat můj pes na výstavě v Brně roku 1996. Tato nehorázná pomluva je všem, kdo znají mého psa, k smíchu. Nedá se však přehlédnout fakt, že ji vyslovila rozhodčí a předsedkyně Moloss klubu - proto mne řada přátel žádala o reakci, aby se věci uvedly na pravou míru. Ve skutečnosti se stalo to, že když se k němu potřetí vrátila a naklonila, tak na ni pochopitelně zavrčel - to už bylo příliš. Něco takového ing. Bečková filům netoleruje, byť jsou pod absolutní kontrolou majitele, standard nestandard, a udělila mu Velmi dobrou. To může dosvědčit řada nezávislých svědků, např. poradkyně chovu pro brazilského filu pro Moloss Club ing. Havelková. Teoreticky by se mohlo stát, že neschopný rozhodčí z jednoho metru nepozná, že pes vrčí na něj, a pak by jej podle standardu automaticky diskvalifikoval, což se nestalo. Absurditu tvrzení ing. Bečkové však nejlépe dosvědčuje fakt, že jen o několik měsíců později, na následující výstavě v Českých Budějovicích, tatáž ing. Bečková při posuzování v kruhu mi s rozzářeným úsměvem pravila: "Pane Kubeša, dnes na mě nezavrčel! Dávám mu ocenění Výborný res. Cac." Všechny přítomné upozornila na mimořádnou oddanost, kterou Ogun ve vztahu ke mně dává najevo, a do oficiálního posudku uvedla a podepsala, cituji: "výrazně silný vztah s majitelem". Originál posudku si může u mne kdokoliv prohlédnout.

Jak je možné, že majitel vynikajícího psa nenajde odvahu přihlásit se na výstavu, kterou posuzuje pan Jaime Pérez Marhuenda? Ing. Bečková velmi dobře ví, že můj pes přišel před 4 lety v důsledku zranění o třetinu ocasu, je to koneckonců i vidět na některých fotkách v knize. Výstavní řád FCI praví, že z posuzování jsou vyloučeni psi se zkrácenýma ušima a ocasem - tedy můj pes na výstavy od té doby nemůže. Co je však velmi podstatné - před lety jsem natočil velmi dlouhé video se svým psem a řadou výstav v ČR a poslal zahraničním odborníkům k posouzení, padni komu padni. Jedním z těch, kteří mého psa hodnotili, byl i Jaime Pérez. Tato hodnocení jsem poslal ing. Bečkové k vyjádření - neuznala za vhodné vůbec odpovědět. Jak je možné, že s těmito informacemi v ruce si pak dovoluje takto demagogicky mystifikovat veřejnost? Je mi velmi trapné zveřejňovat hodnocení mého psa, nemám žádný zájem jej propagovat, a proto jsem v hodnoceních zahraničních odborníků uvedl jen všeobecné odpovědi na stav u nás. Teď jsem však nucen zveřejnit hodnocení celé, a doufám, že to bude pochopeno správně. Pokud se týká krytí. K prezentaci statistik ing. Bečkovou mám velkou nedůvěru (co např. 6 krytí Artona FI-IT v Moloss Clubu jen v 2.Q.2001?) a mohu čtenáře ujistit, že jsem několikanásobně vyšší počet zájemců o krytí v posledních letech odmítl - včetně evropské vítězky i fen, které můj pes v minulosti již kryl, k velké nelibosti jejich majitelů. Nikdo se nenarodí jako znalec plemene a já jsem v začátku souhlasil s krytím fen, které měly dobrá výstavní ocenění. S tím, jak se mé poznání vyvíjelo, můj názor se měnil a krytí jsem výrazně omezoval, Ogun pak kryl feny, které měly ve svém rodokmenu předky CAFIBových linií, naposledy o vánocích 1999.

 

Ing. Bečková, která naprosto nemá argumenty, aby mohla polemizovat nebo přinést něco pozitivního do diskuse ke zkvalitnění chovu filů místo pouhé de facto neřízené reprodukce všech uchovněných jedinců, se bez zábran uchyluje k použití všech prostředků, aby si členové Moloss Clubu neuvědomili, jaký má ona osobně podíl na současném stavu a k nedůstojným osobním útokům. Pravděpodobně si myslí, že pomluvy vykonají své a 100krát řečená lež se stane poloviční pravdou. Já zastávám názor, že lež zůstane lží a takový člověk se stane stonásobným lhářem, nepřijatelným pro slušné lidi. Dostali jsme řadu dopisů, kde si členové tohoto klubu (a nejen jeho) stěžují, že pouze platili příspěvky a dostávali Zpravodaj, avšak o plemeni a těchto závažných problémech se nedověděli v podstatě nic. To je velmi vážné. Ještě vážnější je však uvědomění si faktu, že ing. Bečková o těchto problémech ví přinejmenším již od roku 1997 a zcela úmyslně tyto informace potlačovala. Dokládá to její odpověď na můj dopis z 15.12.1997, kopii přikládám.

 

Předsedkyně klubu ing. Bečková se v létě r. 2000 spojila s přední chovatelkou Ines van Damme s tím, že jí sdělila, že ji rozhodčí p. Hodan požádal, aby mu zprostředkovala prodej feny pro jeho syna. Paní van Damme souhlasila, protože si byla vědoma velmi špatné situace v chovu filů u nás a domnívala se, že pokud jeden z rozhodčích bude mít špičkového představitele plemene doma, pomůže to nesporně v jeho orientaci a chovu, a rezervovala fenu Kalima de los Tres Naranjos. K jejímu nesmírnému překvapení jí až v okamžiku osobního odběru štěněte p. Hodan sdělil, že štěně není pro jeho syna, nýbrž pro jeho přítele p. Juhu, který má černého psa a chce k němu fenu na krytí. Paní van Damme byla zcela konsternována lživou informací od ing. Bečkové, jak z hlediska deklarovaného finálního majitele štěněte, tak tím, že čistokrevná fena je určena na krytí černým křížencem. P. Hodan údajně slíbil, že k tomuto krytí nedojde, avšak ani on ani p. Juha s paní van Damme od toho okamžiku nekomunikují a ta může jen doufat. Podstatná je však role ing. Bečkové v tomto případě.

 

Velmi stručně ke zbytku jejímu článku. Osobně je mi jedno, zda někdo říká ten fila nebo ta fila. Pokud ale něco dělám, snažím se to dělat pořádně - proto byla kniha kontrolována katedrou bohemistiky z hlediska správnosti češtiny. Za daleko závažnější než mluvnický rod, který někdo nějak kdysi přeložil a na jaký si část kynologické veřejnosti eventuálně zvykla, považuji to, na jaké jedince si chovatelé a rozhodčí mimoděk zvykli, do jaké míry filové splňují požadavky plemene a do jaké míry se odlišují. Je samozřejmě možné, že někomu se líbí více říkat ta fila než ten fila, někomu se dokonce nelíbí typický představitel plemene se vším všudy a preferuje psa, který vypadá na pohled impozantněji, je třeba celý nebo skoro celý hrůzostrašně černý, nebo zase mile vítá návštěvy jako labrador. Je to samozřejmě jejich právo - ale to jsou lidé, kteří nechtějí filu, pouze chtějí tomu psu, kterého mají doma, říkat fila. Pardon, ale kde je potom právo všech těch, kteří chtějí mít psa, který je nepochybně fila? Ti nemají právo ho odlišit od psů s ohromnou paletou znaků křížení? Určitě ano. Jedním z takových chovatelů je i Ines van Damme. Byl jsem dvakrát u ní doma, viděl jsem rozsáhlou knihovnu materiálů o filech ze země původu i z celého světa. Ing. Bečková opět - zase jsme o toho - vědomě lže, když tvrdí, že Ines van Damme získala informace o chovu v ČR ode mě a na tomto základě si vytvořila názor. Jak musela vidět v knize, kterou ing. Bečková má doma, např. fotografii Habila do Iarijara jí poslal p. Soukup, má spoustu dalších fotek a materiálů od řady dalších českých chovatelů. Čtenářům Moloss Speciálu asi neušla další pikantnost, velmi dobře dokumentující dvojakost ing. Bečkové - ona sama uvádí, že v knize I. van Damme ...najdete spoustu krásných fil. Jen ty z Čech jaksi pokulhávají... Pročpak asi? Je tam fotografie Habila do Iarijara a Aloise Playa Amazona jako exemplárních kříženců - i podle vlastních slov ing. Bečkové tito ...jaksi pokulhávají.... Proč? Proto, že jejich fotky někdo poskytl, nebo proto, že opravdu nemají s fily moc společného? Přetvářka ing. Bečkové pokračuje - ona sama pogratulovala p. van Damme k výborné knize, a zároveň ve svém Zpravodaji zcela zpochybňuje její názor na situaci v ČR. Ing. Bečková neotiskla v Moloss Speciálu žádnou zajímavou stať z této knihy, ani žádnou z mnoha!!!! pochvalných kritik kynologického světa, včetně představitelů CBKC. Místo toho otiskla dlouhé pojednání Clelia Kruel, která je jedním z čelných představitelů obhájců křížitelů a jejich produktů. Myslím, že se nenajde nikdo, kdo by toto mohl označit na seriozní a vyvážený přístup, o objektivnosti informování členů Moloss klubu. Vzhledem k tomu, že tzv. 9. přikázání Clelie Kruel zveřejnily ve svých médiích již 2 kluby v ČR pokládáme za fér, abychom v zájmu objektivity otiskli i vyjádření Ines van Damme - seriozní část filařské veřejnosti si to jistě zaslouží. Oklamala Ines van Damme při prodeji štěněte do ČR - podrobnosti viz stať v žádosti na ČMKU, znění textu písemně schválila paní van Damme.

 

Ing. Bečková vehementně přesvědčuje všechny, že bude posuzovat podle platného standardu FCI. To je jistě chvályhodná snaha, kdyby... Kdyby platný standard byl u nás vůbec správně přeložen - za to, že tomu tak není, je odpovědna právě ing. Bečková jako předsedkyně komise pro standardy ČMKU, která se již roky brání provést příslušné opravy, byť byla na chyby prostřednictvím sekretariátu ČMKU písemně upozorněna. Opět možno doložit.

 

Ing. Bečková se ptá, proč se vůbec někdo zabývá CAFIBem a jeho standardem? My se ptáme - jak je možné se těmito historickými fakty nezabývat? Je všeobecně známou a uznanou skutečností, jak pozitivní roli CAFIB sehrál a sehrává při záchraně tohoto plemene, že jeho standard byl vypracován de facto na objednávku CBKC a byl předlohou pro současný standard CBKC/FCI. Jak je možné, že se takto ptá rozhodčí pro plemeno a předsedkyně klubu - neměla by se spíše stydět? Je těžké odhadnout, kolik stránek knihy Ines van Damme si byla ing. Bečková schopna přeložit, kolika z nich porozuměla - a kolika předstírá, že nerozuměla.

 

Při vytváření vlastního názoru na to, co fila je a není a jak byste chtěli v chovu pokračovat, protože ten je v konečném důsledku rozhodující, se opravdu pokuste zajistit maximum věrohodných, nejlépe původních informací. Také jsem měl v začátku pouze jednostranné informace od Clelie Kruel, považoval ji za chovatelskou špičku a CAFIB za nevýznamné disidenty, někteří mí známí si to ještě pamatují. Postupem doby jsem ale byl v důsledku tolika jednoznačných a logických důkazů, jako předkládá CAFIB, nucen svůj původní názor změnit (i když to někdy není snadné, pravda?). Stejně tak je tomu i v případě dalších - copak si někdo opravdu myslí, že by Ines van Damme nechala stát svého světového vítěze a pravděpodobně z hlediska počtu titulů nejúspěšnějšího filu Evropy Andoro de los Tres Naranjos a celý chov a začala úplně od nuly, kdyby nedošla k přesvědčení, že se s těmito psy mýlila a je třeba chovat jinak? Copak by totéž udělal José S. Martínez se světovým vítězem Rebelde del Pugilato? Tito a další rozhodně nejsou žádné ...ovce, jak se snaží namluvit ing. Bečková, jsou to však zodpovědní chovatelé, kteří jsou schopni provést i pro ně velmi bolestná, finančně značně nákladná opatření, pokud si ověří, že se na počátku své chovatelské činnosti v dobré víře mýlili. Rozhodně si zalouží náš obdiv všech opravdových milovníků fily a je to příklad hodný následování.

 

 

ZPĚT NA ZAČÁTEK