Komentář ke standardu

dr. Paulo Santos Cruz,

z portugalštiny přeložil ing. Jan Kubeša

Celkový vzhled

Brachicefalické hlavě, tzn. že šířka lebky se blíží její délce, velkým silným zavěšeným uším, dlouhému čenichu a silným pyskům, musí odpovídat k nim harmonické tělo, podlouhlé, robustní, velké masy, s patrnou silou, které dává dojem velké koncentrované síly těsně před jejím uvolněním. To však nesmí znamenat, že v důsledku těchto charakteristik fila ztrácí obratnost, lehkost, uvolněné pohyby .

Vady: úzká lebka, malé jemné uši, úzký čenich, krátké jemné suché pysky. Typ lehký, křehký, na dlouhých nohách, bez odpovídající masy, rovněž tak nemotorné tvrdé pohyby, apatický výraz. Standard požaduje velkého psa, ale výška nesmí přesáhnout 70 cm v kohoutku, u psů kteří přesahují tuto výšku jsou patrné známky gigantismu, které se projevují ve fyzické a psychické aktivitě a temperamentu.


Postava

Obdélníková, nesmí vypadat ani krátká ani příliš dlouhá, musí vyvolávat dojem kompaktnosti, harmonie a symetrie všech částí těla.

Vady: postava čtvercová, krátká a vysoká, stejně tak příliš dlouhá, neharmonická, na krátkých nohách.


Temperament

Od okamžiku vkročení do kruhu fila ukazuje svou kuráž a absenci strachu. Má neohrožený rozhodný výraz, neodpovídá na štěkání druhých, pouze je přísně registruje. Svými útoky na ty, kteří se přiblíží příliš blízko, prokazuje svou ojeriza a svůj hlídací instinkt. Pokud po něm majitel něco vyžaduje, rád ochotně uposlechne. Při testu povahy útočí šikmo vzhůru, kam až dosáhne, bez známek výcviku.

Vady: pes je bázlivý, má ocas mezi nohama, uši dozadu, sklíčený pohled, má strach ze psů za ním, nezaútočí na cizí osoby, které se přiblíží. Neuposlechnutí majitele pro přílišnou nervozitu, útok na koleno figuranta, přerušení útoku a návrat k majiteli, čekání na povel majitele, útok na hůl a ne na figuranta.

Diskvalifikace: temperament bez kladné odpovědi na útok.


Nervový systém

Je třeba posuzovat stejně jako temperament od okamžiku příchodu do kruhu. Psi s dobrým nervovým systémem se nebojí neznámého prostředí, jejich výraz je sebejistý, pozorný, prozkoumávají prostředí. Střelba maximálně pouze upoutá jejich pozornost. Někteří psi v okamžiku, kdy zjistí kdo vystřelil, na tuto osobu štěkají nebo se ji snaží napadnout.

Vady: nervozita, nedostatek sebedůvěry, strach z hluku, citlivost na střelbu, přerušení svého útoku a hledání ochrany u svého pána.

Diskvalifikace: silná negativní citlivost na střelbu, tj. ztráta sebekontroly, snaha utéci z místa, někdy až snaha uchopit pána a získat tak jeho ochranu, ignorování snahy majitele o utišení.


Pohyb

Krok - v důsledku uvolněných kloubů velmi uvolněný pohyb, zvýrazněný mimochodem. Zblízka to působí, jako by se nezávisle na sobě pohyboval předek a zadek psa. Pohyb ramen a lopatek doprovázený zvyšováním a snižováním nártu dává chůzi fily výraz opravdu velké kočkovité šelmy.

Vady: krátký krok, krok bez pérování, krk a hlava příliš vztyčené, krok do X.

 

Klus - je výsledkem kosterní soustavy. Perfektní kostra vede k perfektnímu klusu. Klus ukazuje vyrovnanou kostru a úhlení, kroky by měly být dlouhé, pro psa bez námahy, pokrývat hodně terénu.

Vady: klus těžký, tvrdý, krátký, přílišné zvedání nohou, nerytmický.


Trysk - hnací síla přichází zezadu, z pozice stojícího psa, z jeho úhlení, síly a délky kostí je proto možné odhadnout, jaký bude jeho trysk.

Vady: cval krátký, drobný, s nedostatečnou hnací silou, bez účasti hrudníku.


Hlava

Při posuzování typičnosti plemene je nejdůležitějším znakem. Musí být harmonická, všechny její části v souladu. Termín velká a těžká hlava znamená, že hlava nesmí být v poměru k tělu malá nebo lehká, ale nikdy nesmí být tak velká, aby dominovala celé postavě. Na obrázku č. 1 je patrný profil a proporce hlavy při pohledu shora. Při pohledu z profilu je délka čenichu stejná jako délka lebky - AB=BC, vzdálenost DE je téměř tak velká jako vzdálenost FG.

Vady: hlava úzká, malá, s vyčnívajícími kostmi, příliš velká.


 


obr.1

Lebka

Při pohledu zepředu lebka ukazuje mírnou křivku od ucha k uchu. Rovněž její boční strany ukazují velmi mírnou, téměř kolmou křivku, která nesmí být pokračováním horní části lebky, aby dohromady netvořily tvar koule. Stop je lehce šikmý, za

 

číná mírnou křivku lebky, která končí týlním hrbolem.

Vady: lebka plochá ať zepředu nebo z profilu, rovněž z jakéhokoliv pohledu příliš kulatá, konkávní nebo kolmé boční strany, lebka kulatá nebo kostnatá, schodovitý přechod k čenichu.


Týl

Je tvořen spojením zadní a přední části lebky. U filů musí být vystouplý celý týlní hrbol, nejen jeho vrcholek.

Vady: nevystupující týlní hrbol, vyčnívá jen vrcholek, týl ve formě "V".


Stop

Prakticky neexistuje, z profilu je stěží viditelný, tvořený nadočnicovými oblouky. Mezi nimi probíhá velmi mírná křivka až na konec čela. Neexistence této křivky znamená vysoký stop, běžný u jiných i moloských plemen. Viz obr. č. 2.

 

Vady: absence stopu, nízký stop, absence mírné křivky, stop tvořený čelní kostí, stop vysoký nebo kulatý.


obr.2

Uši

Velké a tlusté, zavěšené pod linií očí, kterou tvoří linie od čenichu přes oči po týlní hrbol. Přední okraj uší je nasazen výše, než zadní. Když pes zpozorní, stáhnutím kůže na hlavě uši zvedne nad tuto úroveň.

Vady: uši v klidu vysoko nasazené, malé, jemné, s vodorovným nasazením kořene nebo nasazené blízko očí.



Oči

Lehce oválné, téměř - avšak nikdy zcela - kulaté. Spodní část víček bývá v důsledku váhy silné kůže trochu pokleslá. Přílišné zvýraznění tohoto rysu je vadou a tito jedinci nesmí být použiti v chovu. Barva oka musí odpovídat zbarvení srsti, může být ve všech odstínech od žluté po hnědou. Jedinci s bohatší pigmentací, tj. výrazné černé pruhy na žlutém základě nebo jednotně tmavorudě zbarveni, musí mít oči tmavě kaštanové barvy, světle žluté oči by nebyly v souladu se zbarvením srsti. Světle žlutí psi mají rovněž světle žluté oči.

Vady: oči blízko u sebe, kulaté, polootevřené, namodralé (namodralé oči u některých štěňat by měly počátkem 3. měsíce měnit barvu na žlutou).



Čenich

Musí být delší než hlubší, obdélníkový, často bývá lehce římský. Přední linie je kolmá téměř k bradě, odkud opisuje perfektní křivku, která se napojuje na spodní linii, která je rovnoběžná s linií horní. Z profilu je tvořena horními pysky, které sahají pod čelist, avšak nikoliv hodně - to by znamenalo vadu "visících pysků".

Vady: horní linie stoupající jako u pointra, přední linie vystupující nebo ustupující jako následek předkusu nebo podkusu. Visící pysky, pysky bez zubatých okrajů. Čenich krátký, kolmé boční strany čenichu, úzký.



Nos

Vyvážená délka a šířka, vždy černý, téměř tak široký jako čenich (při pohledu zepředu nikoliv zcela).

Vady: nos příliš široký, úzký, vysoký.

Diskvalifikace: masově zbarvený.


Zuby

Dospělé zuby rostou v tomto pořadí - řezáky 3.-6. měsíc, špičáky 4.-6. měsíc, P1 4.-5. měsíc, P2 5.-7. měsíc, P3 a P4 7.-8. měsíc, první stoličky 4.-6. měsíc, druhé stoličky 4.-7. měsíc, třetí stoličky 6.-9. měsíc. Skus je nůžkový. Předkus a podkus jsou důsledkem a důkazem křížení, zvláště s anglickým mastifem a neapolským mastinem, u kterých je předkus tolerován.

Důležitá je délka a tvar čelistí. Rovněž jejich zakřivení musí poskytovat dostatek prostoru pro nasazení všech zubů. To platí pro obě čelisti. U spodní čelisti, pokud není dostatek místa pro vertikální umístění kořene špičáku, se tento posune směrem vzad a zabere tak místo P1 nebo P2, které se neprořežou. Častým důvodem chybějících zubů je krátká čelist zděděná jako důsledek křížení s mastifem či mastinem.

Zuby fily nemohou být a nejsou tak dlouhé a úzké, jakými by byly v případě proporcionality např. s foxteriérem, protože síla čelistí fily by je zlomila. K mimořádné síle čelistí filů přispívá tvar lebky - vyčnívající týlní hrbol, ke kterému se upíná s val ovládající čelist.



nůžkový skus

 

klešťový skus



předkus



podkus


Krk

Krk tvoří 7 obratlů, první dva zajišťují možnost horizontálního a vertikálního pohybu hlavy. Jeho funkcí je započít a ukončit pohyb psa, veškerý pohyb hlavy a umožnit pohyb ramen. Před započetím pohybu pes sníží krk a hlavu, přemístí těžiště vpřed. Pro zastavení stačí zvednout krk a pohnout středem těžiště vzad. Z těchto důvodů psi používající rychlost musí mít dlouhý krk, který umožňuje rychlou změnu těžiště. Stejně tak stopařští psi musí mít dostatečně dlouhý krk, který umožní sledovat stopu bez nutnosti oddalovat od sebe přední končetiny, což negativně ovlivňuje pohyb psa. Pro posouzení délky krku slouží jako pomůcka "test položeného T" - nožička T vede od velkého hrbolu kosti pažní rovnoběžně se zemí směrem vzad a ramena tohoto písmene vedoucí k zemi a k týlnímu hrbolu musí být stejně dlouhá. Při správné délce krku musí být vzdálenost do týlního hrbolu k přednímu vý

 

běžku kosti pažní stejná jako od předního výběžku kosti pažní k zemi, viz obr. č. 4a. Pokud je vzdálenost AB větší než BC, viz obr. č. 4b, pes má krátké nohy, pokud je BC větší než AB, pes má krátký krk (je výhodou a typickým např. u psů pro zápasy nebo pro těžkou práci). Krátký krk u fily je vadou. Ideální forma krku je taková, kdy se jeho průměr plynule zvětšuje od lebky směrem k ramenům. Vadou je rovný krk po celé délce nebo krk, který se nerozšiřuje dostatečně. Ideální pozice krku je 45° k vodorovné linii, viz obr. č. 4c, která umožňuje snadnou změnu těžiště oběma směry. Správná

 

pozice krku stojícího fily je však vodorovná. Pes, který za pohybu drží hlavu a krk vysoko, jistě zvedá vysoko přední nohy - pro dynamiku pohybu je vhodnější horizontální držení krku, kdy pes bude mít delší krok, nebude zvedat příliš nohy a jeho únava bude menší. Hrdlo - fila má mít dva dobře definované a oddělené laloky volné kůže v podélném směru čenichu. Nezaměňovat s podbradkem nebo dvojitou bradou a množstvím volně visící kůže, zpravidla visící napříč, což je vadou a znakem křížení zvl. s mastinem a mastifem. Vadou je rovněž suchý krk bez dvou definovaných laloků.

 

 

obr.4a

 

          

 obr.4b                                         obr.4c


Trup

Tři požadavky "silný, široký a hluboký" je třeba chápat v jednotě. Termín široký je třeba pochopit tak, že trup nesmí být příliš úzký, protože příliš úzký trup způsobuje menší obratnost a omezenou pohyblivost. Hluboký znamená, že žebra sahají až k loktům. Široký znamená klenutí oblouku žeber, které musí být střední. Hrudník je delší než břicho a boky. Sternum musí být co nejdelší.

Vada: krátké sternum bránící většímu rozšíření hrudníku.



Hrudník

Pes má 13 párů žeber, z nichž prvních 9 se upíná k hrudní kosti, další tři k chrupavce a poslední pár je volný. K páteři jsou upnuta v úhlu od 45 do 90°. Kapacita hrudníku přijímat vzduch je velmi důležitá, daná tvarem a úhlením žeber a snadno se určí při pohledu na psa shora. Na obrázku č. 5 je zobrazen ideální hrudník, stejné hloubky po celé délce, obr. č. 6 ukazuje hrudník prudce se zužující směrem dozadu a čárkovaně ztracený prostor, který pak chybí plicím a zmenšuje jejich kapacitu.


 

 

                                                     obr.5                                                                                               obr.6


Možné formy hrudníku:

a) správně klenutý, obr. č. 7a;

b) sudovitý, pes ztratí na hloubce to, co získal na šířce, obr. č. 7b;

c) úzký, dává málo prostoru plicím, negativně ovlivňuje postavení lopatek a pak i kosti pažní, obr. č. 7c;

d) jako nůž nebo kýl lodě, který má křivku téměř perfektní až po sternum, odkud je rovná, obr. č. 7d.


7a7b


obr.7a          obr.7b        obr.7c          obr.7d


Pokud se týče sterna, nejběžnějšími vadami jsou:

a) hrudník jako síť, obr. č. 8a, kdy směrem vzad se sternum zvedá nahoru, často doprovázená špatnou pozicí ramene;

b) hrudník holubí, obr. č. 8b, sternum netvoří křivku, nýbrž prudce rovně stoupá a vzdaluje se od ramene;

c) hrudník jako lodní příď, obr. č. 8c, vyskytuje se řídce. Sternum se nezvedá v křivce vzhůru a pokračuje téměř paralelně vpřed, předhrudí je daleko vpředu a pod úrovní výběžku kosti ramenní.


obr.8a                                     obr.8b                        obr. 8c


Boky

Kratší než hrudník. Rovněž méně hluboké, stoupají v mírné linii. Toto stoupání je dáno břišními svaly používanými při trysku, kdy přitahují záď pod trup. "Spadené břicho" předznamenává nemožnost dobrého běžeckého výkonu. Při pohledu shora jsou boky užší než hrudník a záď.

Vady: "opuchlé boky", propadlé boky, vosí pas, spodní linie stoupající příliš a ve formě křivky, spadené břicho (pod úroveň hrudníku).



Břicho

Správný tvar břicha viz obr. č. 9a, kdy se v důsledku správně vyvinutých břišních svalů lehce zvedá směrem k zádi, umožňuje správnou práci těchto svalů při pohybu psa, zvláště cvalu, kdy umožní přitáhnout záď pod trup a ohnutí páteře do luku.

Břicho spadené viz obr. č. 9b, linie břicha je rovnoběžná s povrchem, event. nižší než hrudník. Psi s touto vadou se snadno unaví, nejsou schopni trysku, nemohou dostatečně ohýbat páteř. Obr. č. 9c - okraj boků překrývá linii břicha.


obr.9a 

                 

              obr.9b                                                  obr.9c


Horní linie

Skládá se ze dvou přímek, oddělených jejich spojem - touto charakteristikou se fila liší od ostatních plemen, viz obr. 10a. Je častou chybou považovat zadní část fily za vyšší než přední. Správně má být kost sedací ve stejné výši jako kohoutek, takže linie mezi těmito dvěma partiemi není vodorovná, nýbrž tvořena 2 přímkami skloněnými konvergentně, které se stýkají v "dobradiça".

Vady: záda vodorovná, stoupající nebo klesající, záda pronesená (obr. č. 10b) nebo kapří hřbet (obr. č. 10c), moc vysoká lopatka napřimující příliš kohoutek. Pronesený hřbet je způsoben krátkým sternem, dlouhým trupem a slabou páteří. Pozor - někteří psi mají značně posunut bod setkání obou přímek - dobradiça - směrem dolů, to však není pronesený hřbet.



obr.10a

 

                   

                         obr.10b                             obr.10c


Spodní linie

Spodní linie je tvořena křivkou předhrudí a dvěma přímkami, z nichž první - spodní linie hrudníku - je rovnoběžná se zemí, druhá mírně stoupá - linie břicha. Správné předhrudí je plné, oválné, stoupá v mírné křivce, jeho funkcí je zabránit, aby se přední nohy při klusu křížily. Jeho kostnatá část je přední částí sterna, výběžek je ve stejné výši jako velký hrbol kosti pažní. Po oblouku předhrudí sterno pokračuje rovnoběžně se zemí směrem vzad a tvoří spodní linii hrudníku až po jeho konec. Odtud břicho nemá žádnou kosterní podporu. U psů od tohoto bodu linie břicha mění poněkud směr, u fen linie břicha pokračuje v mírně stoupající přímce, přičemž je částečně skryta okraji boků.

Vady: ploché nevyčnívající předhrudí, vpadené předhrudí, jeho výběžek vyšší nebo nižší než ramena, příliš vystupující výběžek předhrudí, hrudník stoupající směrem vzad, hrudník krátký, prověšený jako síť, příliš stoupající břicho, spadené břicho, velký okraj boků u psů, což zcela mění jejich spodní linii.



Úhlení

Přední a zadní úhlení nejsou pouze estetickou záležitostí. Jsou součástí funkční struktury, jejímž výsledkem je ideální pohyb. Úhlení ramen (lopatky s kostí pažní) a zadních nohou (kosti stehenní a lýtkové) by mělo být pokud rovnoběžné, obojí přibližně v úhlu 90°.


obr.11

Přední končetiny

Osa lopatky prodloužená až k zemi určuje možný dosah přední končetiny. Ideální pozice lopatky je 45° vůči horizontální linii zad, viz obr. 12a. Tato pozice dovoluje nejdelší krok díky většímu oblouku, který může lopatka opsat, a také umožňuje větší sílu zdvihu - linie A v obr. č. 12b. Je dobře patrné, že větší úhel umožňuje větší základnu pro svaly, delší krok, větší amplitudu pohybu, zatímco lopatka v úhlu 60° způsobuje zhoršení všech těchto aspektů.

obr.12a                       obr.12b

Horizontálněji uložená lopatka mění rovnováhu svalů, které jí pohybují, snižuje psa vpředu, pos ouvá jeho váhu a těžiště dopředu a vyžaduje, aby předek psa fungoval jako "tahač", zatímco hnací síla má správně vycházet ze zadních končetin. Ideální délka kosti pažní je stejná jako lopatky, s kterou svírá úhel 90°. Správné poměry a úhly snadno ověříme pomocí rovnoramenného trojúhelníku, viz obr. 12c. Pokud jsou úhly jiné, tento trojúhelník nevznikne. Pokud je kost pažní krátká, obr. č. 12d, přímka spojující zadní část lopatky s koncem kosti pažní bude směřovat dopředu. Krátká lopatka viz obr. 12e.

 

        

  

obr.12c                                                      obr.12d                                                obr.12e


Přeúhlená lopatka viz obr. 12f. V tomto případě je důsledkem rovný kohoutek, menší svalstvo, chybný pohyb, nízký předek, snížení hnací síly zezadu.

Obrácenou vadou je otevřená lopatka, viz obr. č. 12g, kdy lopatka je umístěna ve větším úhlu než 45° a její úhel s kostí pažní je větší než 90°. Důsledkem je vysoký pes v kohoutku s klesající linií zad a negativně ovlivněným předhrudím, má krátký dosah předních končetin.

 

 

obr.12f                                  obr.12g


Rameno nahoru viz obr. č. 12h. Lopatka je téměř vodorovná a kost pažní téměř ve vertikální pozici. Způsobuje skákavý krok, při kterém pes hodně zvedá přední nohy, nese hlavu vysoko.

Rameno nízko viz obr. č. 12i. Lopatka je téměř kolmá, kost pažní vodorovná. Krok vpřed je pevný, ale kraťoučký, přes možnost velkého pohybu vzad pes pohybuje končetinou oběma směry stejně, při pohybu končetiny vzad hodně zvedá záprstí.

            

     obr.12h                                        obr.12i


Záprstí - složené z jemných kostí, vzhledem k předloktí je vychýleno vpřed v úhlu přibližně 60°. Délka záprstí by měla být přibližně 1/3 délky paže měřeno od lokte k tlapě. Díky svému sklonu záprstí funguje jako tlumič a pruží při pohybu psa. Pokud by bylo kolmé, pes by při každém kroku trpěl silnými nárazy a ničil by si kosti končetin a ramene. Pes s touto vadou se snadno unaví a způsobí si zranění. Častou vadou je příliš jemné, křehké záprstí. Obrácenou vadou je příliš svažité záprstí, kdy pes místo po tlapě chodí částečně i po záprstí. Tlapy - musí mít silné, hluboké a odolné polštářky, protože takové jsou schopny pohltit většinu nárazu o zem. Správný tvar tlapy filů, který je zobrazen na obr. č. 13a, se takto vyvinul jako optimální vzhledem k druhu pohybu tohoto plemene. Je chybou vyžadovat u filů tvar kočičí tlapky, běžný např. pro německé ovčáky, viz obr. č. 13b, vadami jsou také zaječí tlapka 13c a otevřená tlapa 13d.

 

 

      

    obr.13a                              obr.13b


 

  

     obr.13c                 obr.13d

Záď a zadní končetiny

Správné úhlení zádi je 30° k vodorovné linii zad, viz obr. č. 15.

obr.15


Příklady postojů:


obr.14

Při pohledu shora trup musí jasně ukazovat ramena a hrudník, užší pas následo vaný zádí, která musí být minimálně stejně široká jako hrudník, viz obr. č. 16.

obr.16

Správný postoj zadních končetin a šíře zádi viz obr. č. 17a.

  obr.17a   obr.17b


Pokud je záď úzká, pohled na trup shora připomíná tvar hrušky. Následky jsou zřejmé - tlapy by byly příliš u sebe a zajišťovaly by minimální oporu váze těla. Když pes hledá způsob, jak zajistit dostatečnou oporu, oddaluje od sebe nohy. Dosáhne toho tím, že hlezna směřují dovnitř a nárty směřují ven, tj. kravský postoj. Na obrázku č. 17b je patrné, jak úzký a z hlediska rovnováhy limitující by byl postoj při rovnoběžných končetinách (A-B) a úzké zádi, a jak změnou polohy končetin pes získá širší bázi pro větší rovnováhu.

Štěně, které v raném věku trpí nadváhou nebo obezitou, oddaluje nohy od sebe a postupně dojde k vychýlení os nártů a ke vzniku nohou do X, viz obr. 17c, i když šířka zádě je adekvátní a nohy jsou perfektně rovnoběžné od kyčlí až po hlezna (A-B). Prsty směřují v tomto případě stále vpřed, pes však chodí více po vnitřních prstech.



obr.17c                   obr.17d


V případě vrozené úzké zádi se u štěněte nedostatek podpůrné báze řeší vychýlením celé končetiny již od kyčle. Pes chodí s otevřenými končetinami viz obr. 17d, ztratí pohyblivost kloubů, má problémy s pohybem, raději většinu času sedí. Nedochází k rozvoji svalů těchto končetin a pohybové potíže se zvětšují. To vede opětovně k větší nadváze, v jejím důsledku pes hledá širší bázi a stále více rozšiřuje postoj - obr. 17e.

 

obr.17e

Krátká záď - krátká kost kyčelní a kost sedací, obr. č. 18a, má za následek vysoké nasazení ocasu, stehenní kost je úzká a křehká, zadní část těla psa vypadá krátká, koleno je umístěno příliš vysoko.


 


obr.18a              obr.18b             obr.18c


Krátká kost sedací, obr. č. 18b - zadní část stehna je kolmá, přední část stehna bude konvexní, při pohybu vpřed pes nebude dostatečně zvedat nohu.

Krátká kost kyčelní, obr. č. 18c - přední část stehna je příliš kolmá, zadní část konvexní, při pohybu vpřed pes bude příliš zvedat koleno.

Vodorovná záď, obr. 19a - přední a zadní části stehna budou více méně kolmé, stehno bude vypadat úzké, pes v chodu příliš zvedá koleno, téměř do vodorovné polohy.

Spadená záď, obr. č. 19b - příliš nízko nasazený ocas, málo prostoru mezi kostí kyčelní a hleznem, přední část stehna kolmá, u štíhlého psa budou patrné kosti sedací, pes stále vypadá, jako by si chtěl sednout.

 


obr.19a                        obr.19b


Zadní končetina - kosti fungují jako páky, které rozdělují váhu psa a umísťují střed těžiště zadní části těla na kyčelní kloub. Při ideální podpoře těla je chodidlo umístěno pod kyčelním kloubem, viz kolmice AB v obr. č. 20b. Při správném úhlení je stehno v úhlu 60° k zemi, což je lepší způsob, než je měřit vůči kosti kyčelní, protože ta nebývá vždy v úhlu 30° k vodorovné linii. Častou vadou je nedostatečné zaúhlení v koleni - kosti stehenní a lýtkové. V případě správné pozice kosti kyčelní je stehenní kost vůči ní v úhlu 90°. Lýtková kost má svírat s kostí stehenní úhel 90°, aby byla zajištěna dostatečná hnací síla a pérování.

 

 


obr.20a         obr.20b


Kost stehenní, pokud má správnou - 1 : 1 - délku jako kost lýtková , obr. č. 20a, určuje pozici kolena do správné výšky pod spodní linii břicha viz obr. č. 20b (bod C), a nepřekáží tak volnému pohybu kolena, které se pohybuje po oblouku viz obr. č. 20b(linie D-E).

Krátká kost lýtková způsobuje "vysoké koleno", které je v úrovni břicha, viz obr. č. 20c. Při pohybu vpřed koleno naráží do břicha (linie B-D), a pes, aby se tomu vyhnul, otevírá kolena do stran, což nevyhnutelně vede k nežádoucí rotaci končetin a v konečném důsledku až ke kravskému postoji.

Vyplatí se pozorovat umístění kolena u štěňat a raději jim dávat častější malé dávky potravy, aby se předcházelo velkým břichům, která mohou přispívat k rozvoji shora uvedenému defektu.

Delší kost lýtková je méně závažnou vadou než delší kost stehenní. Nesmí být však příliš dlouhá, aby nezapříčinila postavení chodidla příliš vzad, obr. č. 20d, což negativně ovlivňuje rovnováhu, pohyb a nesení zádi.



           obr.20c                             obr.20d


Hlezno a nárt musí být silné, v harmonii s postavou psa, nikdy křehké. Polštářky tlap musí být silné jako u předních končetin, prsty směřují vpřed.



Ocas

Je pokračováním páteře a skládá se maximálně z 25 obratlů. Jeho hlavní funkcí je pomáhat udržet rovnováhu psa za pohybu a změnách směru. Předpokládá se, že pokud jsou obratle v harmonii, silné první ocasní obratle indikují silné obratle páteře. Při vysokém nasazení ocasu je tento prodloužením páteře, viz. obr. č. 21b, při nízkém nasazení je páteř skloněna a ocas je pokračováním zádi. Správná pozice ocasu je dána pozicí kosti sedací viz obr. č. 21a.

Vady: velmi nízké nasazení ocasu, zpravidla limitující jeho pohyb, vysoké nasazení ocasu na úrovni zad, zatočený ocas, "mrtvý" nepohyblivý ocas, krátký ocas, který nedosahuje k hleznům nebo nártu, ocas po celé délce stejně silný.

 

obr.21a                                              obr.21b



 

 

 

 

 

 

 

Kůže

I když je měkká, je zároveň tvrdá a velmi rezistentní. Je omylem tvrdit, že fila má mít záhyby či vrásky hlavně na hlavě. Kůže je silná a volná, ale těžká, pokrývá těsně horní část těla a její váha působí, že přebytečná kůže se objevuje na dolních částech těla. Proto nesmí tvořit záhyby a na lebce může vytvořit jen malé nehluboké vrásky, když pes zvedne uši. Jelikož fila nosí hlavu a kohoutek nízko, silná a těžká kůže se převáží dopředu a tvoří na boku hlavy, kohoutku a někdy i ramenou jednu nebo dvě vrásky. Někdy se její přebytek může projevit pod hrdlem (na lalocích), na krku, hrudníku a břiše, při pohybu psa se může projevovat její pohyb vpřed a vzad. Avšak vždy musí být patrné pysky a jejich tvar.

Vady: kůže upjatá, kůže jemná či tenká (naznačuje něm. dogu), neexistence laloků, vrásky na čele a na lebce pokud je pes v klidu (mastif), podbradek (mastin).



Srst

Přesto, že je hladká a krátká, je rovněž hrubá a odolná, takže se cítí samostatně každý chlup. Na kohoutku, spodní linii trupu a na ocasu je srst trošičku delší.

Vady: srst velmi jemná, tak přilehlá k tělu, že není možné rozpoznat chlupy hmatem, velmi dlouhá zvl. na zadní straně nohou, uších a ocase.



Barva

Maska není vždy kompletní nebo perfektní, běžné jsou masky do poloviny čenichu a uší, nebo jenom uší. Černé žíhání není namalováno plně od shora dolů, ale je tvořeno drobnými vodorovnými čárkami, velmi různé délky a intenzity. U čistokrevného fily jsou bílé znaky zpravidla perfektně symetrické, zvl. na nohách, často jsou stejné na obou nohách stejné strany. Je nemožné najít čistokrevného filu, který by měl jednu nohu bílou a druhou nikoliv. Stejně symetrické jsou znaky na hrudi nebo čenichu.

Vady: barvy vyprané, tj. části chlupů bledé, spojené pruhy a žíhání, které tvoří plotny, černé pásy a žíhání široké na počátku a zužující se ke konci, nepravidelnosti bílých znaků, černá maska nad úroveň očí, černá skvrna vzniklá spojením pruhů na páteři, všechny odchylky od povolených barev.



Výška/váha

Je velmi mylný názor, podle kterého fila patří mezi obří plemena. Chov vedený tímto směrem produkuje giganty s řadou nežádoucích vlastností, jako je slabý nervový systém, apatie, netečnost, nedostatek energie, omezení pohyblivosti, pomalost, nižší inteligence atd. Dá se toho dosáhnout během 4 generací, viz Caiçara, Calunga, Carioca. Pokud se týče výšky, fila odpovídá plemenům považovaným za středně velké. Dojem velikosti je u něj vyvolán především stavbou těla - velkou masou, osvalením, sílou kostry, hlavou, a nikoliv centimetrovou výškou.

Všeobecně se dá říci, že ideální jsou psi prostřední velikosti, u kterých jsou všechny části těla v harmonické rovnováze. Pokud je na první pohled patrné, že nějaká část těla je v nepoměru s ostatními částmi, je něco v nepořádku. Velkým psům zpravidla tato harmonie chybí, bývají na vysokých nohách, přední část těla bývá vyvinutější než zadní, často se vyskytuje kravský postoj. Kříženci s příliš velkými hlavami mívají problémy s rovnováhou, těžiště těla je posunuto příliš dopředu nebo dolů a negativně ovlivňuje pohyb - hlava funguje jako "tahač" těla místo toho, že by pohyb vycházel zezadu.

Při prvním skutečně přesném měření a vážení 113 psů v roce 1979 bylo k velkému překvapení majitelů, kteří byli přesvědčeni, že jejich psi mají cca 70 kg, zjištěno, že tito psi mají 54-56 kg a průměrná váha psů byla 50,77 kg a fen 39,53 kg. Při další analýze psů bylo zjištěno, že 30% psů mělo více než 50 kg - z této skupiny těžších psů 42% mělo klešťový skus, 16% předkus, 71,5% katastrofální povahu a utíkalo před figurantem při náznaku útoku, 43% mělo slabý nervový systém a přílišnou citlivost na střelbu. To vede k závěru, že existuje genetické dědictví těchto velkých psů po mastifech, německých dogách a neapolských mastinech, které se projevuje v defektech chrupu, nadměrné velikosti a hmotnosti a špatné povaze.

Správně posoudit hmotnost fily je velmi obtížné. U velkého počtu jedinců to vypadá, že je vidět pouze tělo - končetiny bývají slabé, tvořené daleko menší masou. Odchylky od výšky a váhy nejsou uvedeny mezi diskvalifikačními vadami a pokud jsou minimální, u jinak perfektních psů se připouštějí, i když jako nežádoucí penalizují podle velikosti odchylky.



Všeobecné diskvalifikace

Účelem diskvalifikací je chránit jedince nebo plemeno, měly by zabránit reprodukci vadných jedinců a přenášení jejich vad na potomstvo. První dvě diskvalifikace chrání psa proti lidskému sadismu, jsou to vady získané, nikoliv přenosné dědičně, i když v některých případech byl ocas kupírován, aby se skrylo, že byl jako vývrtka apod.

Bílý nebo masově zbarvený nos indikují nedostatek pigmentace a její negativní následky. Defekty chrupu negativně ovlivňují možnost jeho využití.

Diskvalifikační vady 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 a 14 potvrzují křížení.

Vady č. 15 a 16 sdělují majiteli, že nemá hlídacího psa nýbrž zbabělce, tedy není pro něj místo v plemeni a nemůže být použit k chovu.



Diskvalifikace z křížení

Bohužel chování dominantních a recesivních znaků není příliš prozkoumáno a někdy nejsou patrné. Někdy si kříženci první generace podrží tolik typických znaků fily, že je obtížné je označit za křížence. V dalších generacích může nastat naopak takový rozdíl v typech, že je obtížné vybrat dva stejné jedince a u ostatních určit, z kolika plemen vznikli. Znaky křížení jsou nejpatrnější na hlavě, které musí rozhodčí věnovat velkou pozornost. Pokud rozhodčí na určitém jedinci identifikuje jeden nebo více znaků křížení, musí jej diskvalifikovat.

 

ZPĚT NA ZAČÁTEK