Komentář ke standardu - ONCEIRO

O N C E I R O
Chovatelský klub autentického brazilského fily

Menù
Title
Přejít na obsah




Fila brasileiro
KOMENTÁŘ KE STANDARDU
                                   
                       
Dr. Paulo Santos Cruz
Z portugalštiny přeložil Ing. Jan Kubeša

Celkový vzhled

Brachicefalické  hlavě, tzn. že šířka lebky se blíží její délce, velkým silným zavěšeným  uším, dlouhému čenichu a silným pyskům, musí odpovídat   k nim harmonické  tělo, podlouhlé, robustní, velké masy, s patrnou silou, které dává  dojem velké koncentrované síly těsně před jejím uvolněním. To však nesmí  znamenat, že v důsledku těchto charakteristik fila ztrácí obratnost,  lehkost, uvolněné pohyby .

Vady: Úzká lebka, malé jemné uši, úzký čenich, krátké jemné suché pysky. Typ  lehký, křehký, na dlouhých nohách, bez odpovídající masy, rovněž tak  nemotorné tvrdé pohyby, apatický výraz. Standard požaduje velkého psa,  ale výška nesmí přesáhnout 70 cm v kohoutku, u psů kteří přesahují tuto  výšku jsou patrné známky gigantismu, které se projevují ve fyzické a  psychické aktivitě a temperamentu.

Postava

Obdélníková,  nesmí vypadat ani krátká ani příliš dlouhá, musí vyvolávat dojem  kompaktnosti, harmonie a symetrie všech částí těla.

Vady: Postava čtvercová, krátká a vysoká, stejně tak příliš dlouhá, neharmonická, na krátkých nohách.

Temperament

Od  okamžiku vkročení do kruhu fila ukazuje svou kuráž a absenci strachu.  Má neohrožený rozhodný výraz, neodpovídá na štěkání druhých, pouze je  přísně registruje. Svými útoky na ty, kteří se přiblíží příliš blízko,  prokazuje svou ojeriza a svůj hlídací instinkt. Pokud po něm majitel  něco vyžaduje, rád ochotně uposlechne. Při testu povahy útočí šikmo  vzhůru, kam až dosáhne, bez známek výcviku.

Vady: Pes je bázlivý, má ocas mezi nohama, uši dozadu, sklíčený pohled, má  strach ze psů za ním, nezaútočí na cizí osoby, které se přiblíží.  Neuposlechnutí majitele pro přílišnou nervozitu, útok na koleno  figuranta, přerušení útoku a návrat k majiteli, čekání na povel  majitele, útok na hůl a ne na figuranta.
Diskvalifikace: Temperament bez kladné odpovědi na útok.

Nervový systém

Je  třeba posuzovat stejně jako temperament od okamžiku příchodu do kruhu.  Psi s dobrým nervovým systémem se nebojí neznámého prostředí, jejich  výraz je sebejistý, pozorný, prozkoumávají prostředí. Střelba maximálně  pouze upoutá jejich pozornost. Někteří psi v okamžiku, kdy zjistí kdo  vystřelil, na tuto osobu štěkají nebo se ji snaží napadnout.

Vady: Nervozita, nedostatek sebedůvěry, strach z hluku, citlivost na střelbu,  přerušení svého útoku a hledání ochrany u svého pána.
Diskvalifikace: Silná negativní citlivost na střelbu, tj. ztráta sebekontroly, snaha  utéci z místa, někdy až snaha uchopit pána a získat tak jeho ochranu,  ignorování snahy majitele o utišení.

Pohyb

Krok - v důsledku uvolněných kloubů velmi uvolněný pohyb, zvýrazněný  mimochodem. Zblízka to působí, jako by se nezávisle na sobě pohyboval  předek a zadek psa. Pohyb ramen a lopatek doprovázený zvyšováním a  snižováním nártu dává chůzi fily výraz opravdu velké kočkovité šelmy.
Vady: Krátký krok, krok bez pérování, krk a hlava příliš vztyčené, krok do X.
Klus  - je výsledkem kosterní soustavy. Perfektní kostra vede k perfektnímu  klusu. Klus ukazuje vyrovnanou kostru a úhlení, kroky by měly být  dlouhé, pro psa bez námahy, pokrývat hodně terénu.
Vady: Klus těžký, tvrdý, krátký, přílišné zvedání nohou, nerytmický.

Trysk  - hnací síla přichází zezadu, z pozice stojícího psa, z jeho úhlení,  síly a délky kostí je proto možné odhadnout, jaký bude jeho trysk.
Vady: Cval krátký, drobný, s nedostatečnou hnací silou, bez účasti hrudníku.

Hlava

Při  posuzování typičnosti plemene je nejdůležitějším znakem. Musí být  harmonická, všechny její části v souladu. Termín velká a těžká hlava  znamená, že hlava nesmí být v poměru k tělu malá nebo lehká, ale nikdy  nesmí být tak velká, aby dominovala celé postavě. Na obrázku č. 1 je  patrný profil a proporce hlavy při pohledu shora. Při pohledu z profilu  je délka čenichu stejná jako délka lebky - AB=BC, vzdálenost DE je téměř  tak velká jako vzdálenost FG.

Vady: Hlava úzká, malá, s vyčnívajícími kostmi, příliš velká.



Lebka

Při  pohledu zepředu lebka ukazuje mírnou křivku od ucha k uchu. Rovněž její  boční strany ukazují velmi mírnou, téměř kolmou křivku, která nesmí být  pokračováním horní části lebky, aby dohromady netvořily tvar koule.  Stop je lehce šikmý, začíná mírnou křivku lebky, která končí týlním hrbolem.

Vady:  lebka plochá ať zepředu nebo z profilu, rovněž z jakéhokoliv pohledu  příliš kulatá, konkávní nebo kolmé boční strany, lebka kulatá nebo  kostnatá, schodovitý přechod k čenichu.

Týl

Je tvořen spojením zadní a přední části lebky. U filů musí být vystouplý celý týlní hrbol, nejen jeho vrcholek.

Vady: Nevystupující týlní hrbol, vyčnívá jen vrcholek, týl ve formě "V".

Stop

Prakticky  neexistuje, z profilu je stěží viditelný, tvořený nadočnicovými  oblouky. Mezi nimi probíhá velmi mírná křivka až na konec čela.  Neexistence této křivky znamená vysoký stop, běžný u jiných i moloských  plemen. Viz obr. č. 2.

Vady: Absence stopu, nízký stop, absence mírné křivky, stop tvořený čelní kostí, stop vysoký nebo kulatý.

Uši

Velké  a tlusté, zavěšené pod linií očí, kterou tvoří linie od čenichu přes  oči po týlní hrbol. Přední okraj uší je nasazen výše, než zadní. Když  pes zpozorní, stáhnutím kůže na hlavě uši zvedne nad tuto úroveň.

Vady: Uši v klidu vysoko nasazené, malé, jemné, s vodorovným nasazením kořene nebo nasazené blízko očí.

Oči

Lehce  oválné, téměř - avšak nikdy zcela - kulaté. Spodní část víček bývá v  důsledku váhy silné kůže trochu pokleslá. Přílišné zvýraznění tohoto  rysu je vadou a tito jedinci nesmí být použiti v chovu. Barva oka musí  odpovídat zbarvení srsti, může být ve všech odstínech od žluté po  hnědou. Jedinci s bohatší pigmentací, tj. výrazné černé pruhy na žlutém  základě nebo jednotně tmavorudě zbarveni, musí mít oči tmavě kaštanové  barvy, světle žluté oči by nebyly v souladu se zbarvením srsti. Světle žlutí psi mají rovněž světle žluté oči.

Vady: Oči blízko u sebe, kulaté, polootevřené, namodralé (namodralé oči u  některých štěňat by měly počátkem 3. měsíce měnit barvu na žlutou).


Čenich

Musí  být delší než hlubší, obdélníkový, často bývá lehce římský. Přední  linie je kolmá téměř k bradě, odkud opisuje perfektní křivku, která se  napojuje na spodní linii, která je rovnoběžná s linií horní. Z profilu  je tvořena horními pysky, které sahají pod čelist, avšak nikoliv hodně -  to by znamenalo vadu "visících pysků".

Vady: Horní linie stoupající jako u pointra, přední linie vystupující nebo  ustupující jako následek předkusu nebo podkusu. Visící pysky, pysky bez  zubatých okrajů. Čenich krátký, kolmé boční strany čenichu, úzký.

Nos

Vyvážená délka a šířka, vždy černý, téměř tak široký jako čenich (při pohledu zepředu nikoliv zcela).

Vady: Nos příliš široký, úzký, vysoký.
Diskvalifikace: Masově zbarvený.

Zuby

Dospělé zuby rostou v tomto pořadí - řezáky 3.-6. měsíc, špičáky 4.-6. měsíc, P1 4.-5. měsíc, P2 5.-7.  měsíc, P3 a P4 7.-8. měsíc, první stoličky 4.-6. měsíc, druhé stoličky  4.-7. měsíc, třetí stoličky 6.-9. měsíc. Skus je nůžkový. Předkus a  podkus jsou důsledkem a důkazem křížení, zvláště s anglickým mastifem a  neapolským mastinem, u kterých je předkus tolerován.
Důležitá  je délka a tvar čelistí. Rovněž jejich zakřivení musí poskytovat  dostatek prostoru pro nasazení všech zubů. To platí pro obě čelisti. U  spodní čelisti, pokud není dostatek místa pro vertikální umístění kořene  špičáku, se tento posune směrem vzad a zabere tak místo P1 nebo P2,  které se neprořežou. Častým důvodem chybějících zubů je krátká čelist  zděděná jako důsledek křížení s mastifem či mastinem.
Zuby  fily nemohou být a nejsou tak dlouhé a úzké, jakými by byly v případě  proporcionality např. s foxteriérem, protože síla čelistí fily by je  zlomila. K mimořádné síle čelistí filů přispívá tvar lebky - vyčnívající  týlní hrbol, ke kterému se upíná s val ovládající čelist.


Krk

Krk  tvoří 7 obratlů, první dva zajišťují možnost horizontálního a  vertikálního pohybu hlavy. Jeho funkcí je započít a ukončit pohyb psa,  veškerý pohyb hlavy a umožnit pohyb ramen. Před započetím pohybu pes  sníží krk a hlavu, přemístí těžiště vpřed. Pro zastavení stačí zvednout  krk a pohnout středem těžiště vzad. Z těchto důvodů psi používající  rychlost musí mít dlouhý krk, který umožňuje rychlou změnu těžiště.  Stejně tak stopařští psi musí mít dostatečně dlouhý krk, který umožní  sledovat stopu bez nutnosti oddalovat od sebe přední končetiny, což  negativně ovlivňuje pohyb psa. Pro posouzení délky krku slouží jako  pomůcka "test položeného T" - nožička T vede od velkého hrbolu kosti  pažní rovnoběžně se zemí směrem vzad a ramena tohoto písmene vedoucí k  zemi a k týlnímu hrbolu musí být stejně dlouhá. Při správné délce krku  musí být vzdálenost do týlního hrbolu k přednímu výběžku  kosti pažní stejná jako od předního výběžku kosti pažní k zemi, viz  obr. č. 4a. Pokud je vzdálenost AB větší než BC, viz obr. č. 4b, pes má  krátké nohy, pokud je BC větší než AB, pes má krátký krk (je výhodou a  typickým např. u psů pro zápasy nebo pro těžkou práci). Krátký krk u  fily je vadou. Ideální forma krku je taková, kdy se jeho průměr plynule  zvětšuje od lebky směrem k ramenům. Vadou je rovný krk po celé délce  nebo krk, který se nerozšiřuje dostatečně. Ideální pozice krku je 45° k  vodorovné linii, viz obr. č. 4c, která umožňuje snadnou změnu těžiště  oběma směry. Správná pozice  krku stojícího fily je však vodorovná. Pes, který za pohybu drží hlavu a  krk vysoko, jistě zvedá vysoko přední nohy - pro dynamiku pohybu je  vhodnější horizontální držení krku, kdy pes bude mít delší krok, nebude  zvedat příliš nohy a jeho únava bude menší. Hrdlo - fila má mít dva  dobře definované a oddělené laloky volné kůže v podélném směru čenichu.  Nezaměňovat s podbradkem nebo dvojitou bradou a množstvím volně visící  kůže, zpravidla visící napříč, což je vadou a znakem křížení zvl. s  mastinem a mastifem. Vadou je rovněž suchý krk bez dvou definovaných  laloků.

Trup

Tři  požadavky "silný, široký a hluboký" je třeba chápat v jednotě. Termín  široký je třeba pochopit tak, že trup nesmí být příliš úzký, protože  příliš úzký trup způsobuje menší obratnost a omezenou pohyblivost.  Hluboký znamená, že žebra sahají až k loktům. Široký znamená klenutí  oblouku žeber, které musí být střední. Hrudník je delší než břicho a  boky. Sternum musí být co nejdelší.

Vada: Krátké sternum bránící většímu rozšíření hrudníku.

Hrudník

Pes  má 13 párů žeber, z nichž prvních 9 se upíná k hrudní kosti, další tři k  chrupavce a poslední pár je volný. K páteři jsou upnuta v úhlu od 45 do  90°. Kapacita hrudníku přijímat vzduch je velmi důležitá, daná tvarem a  úhlením žeber a snadno se určí při pohledu na psa shora. Na obrázku č. 5  je zobrazen ideální hrudník, stejné hloubky po celé délce, obr. č. 6  ukazuje hrudník prudce se zužující směrem dozadu a čárkovaně ztracený  prostor, který pak chybí plicím a zmenšuje jejich kapacitu.

Možné formy hrudníku:
a) správně klenutý, obr. č. 7a;
b) sudovitý, pes ztratí na hloubce to, co získal na šířce, obr. č. 7b;
c) úzký, dává málo prostoru plicím, negativně ovlivňuje postavení lopatek a pak i kosti pažní, obr. č. 7c;
d) jako nůž nebo kýl lodě, který má křivku téměř perfektní až po sternum, odkud je rovná, obr. č. 7d.


Pokud se týče sterna, nejběžnějšími vadami jsou:
a) hrudník jako síť, obr. č. 8a, kdy směrem vzad se sternum zvedá nahoru, často doprovázená špatnou pozicí ramene;
b) hrudník holubí, obr. č. 8b, sternum netvoří křivku, nýbrž prudce rovně stoupá a vzdaluje se od ramene;
c)  hrudník jako lodní příď, obr. č. 8c, vyskytuje se řídce. Sternum se  nezvedá v křivce vzhůru a pokračuje téměř paralelně vpřed, předhrudí je  daleko vpředu a pod úrovní výběžku kosti ramenní.


Boky

Kratší  než hrudník. Rovněž méně hluboké, stoupají v mírné linii. Toto stoupání  je dáno břišními svaly používanými při trysku, kdy přitahují záď pod  trup. "Spadené břicho" předznamenává nemožnost dobrého běžeckého výkonu.  Při pohledu shora jsou boky užší než hrudník a záď.

Vady:  "opuchlé boky", propadlé boky, vosí pas, spodní linie stoupající příliš  a ve formě křivky, spadené břicho (pod úroveň hrudníku).

Břicho

Správný  tvar břicha viz obr. č. 9a, kdy se v důsledku správně vyvinutých  břišních svalů lehce zvedá směrem k zádi, umožňuje správnou práci těchto  svalů při pohybu psa, zvláště cvalu, kdy umožní přitáhnout záď pod trup  a ohnutí páteře do luku.
Břicho  spadené viz obr. č. 9b, linie břicha je rovnoběžná s povrchem, event.  nižší než hrudník. Psi s touto vadou se snadno unaví, nejsou schopni  trysku, nemohou dostatečně ohýbat páteř. Obr. č. 9c - okraj boků  překrývá linii břicha.


Horní linie

Skládá  se ze dvou přímek, oddělených jejich spojem - touto charakteristikou se  fila liší od ostatních plemen, viz obr. 10a. Je častou chybou považovat  zadní část fily za vyšší než přední. Správně má být kost sedací ve  stejné výši jako kohoutek, takže linie mezi těmito dvěma partiemi není  vodorovná, nýbrž tvořena 2 přímkami skloněnými konvergentně, které se  stýkají v "dobradiça".

Vady:  záda vodorovná, stoupající nebo klesající, záda pronesená (obr. č. 10b)  nebo kapří hřbet (obr. č. 10c), moc vysoká lopatka napřimující příliš  kohoutek. Pronesený hřbet je způsoben krátkým sternem, dlouhým trupem a  slabou páteří. Pozor - někteří psi mají značně posunut bod setkání obou  přímek - dobradiça - směrem dolů, to však není pronesený hřbet.


Spodní linie

Spodní  linie je tvořena křivkou předhrudí a dvěma přímkami, z nichž první -  spodní linie hrudníku - je rovnoběžná se zemí, druhá mírně stoupá -  linie břicha. Správné předhrudí je plné, oválné, stoupá v mírné křivce,  jeho funkcí je zabránit, aby se přední nohy při klusu křížily. Jeho  kostnatá část je přední částí sterna, výběžek je ve stejné výši jako  velký hrbol kosti pažní. Po oblouku předhrudí sterno pokračuje  rovnoběžně se zemí směrem vzad a tvoří spodní linii hrudníku až po jeho  konec. Odtud břicho nemá žádnou kosterní podporu. U psů od tohoto bodu  linie břicha mění poněkud směr, u fen linie břicha pokračuje v mírně  stoupající přímce, přičemž je částečně skryta okraji boků.

Vady: ploché nevyčnívající předhrudí, vpadené předhrudí, jeho výběžek vyšší  nebo nižší než ramena, příliš vystupující výběžek předhrudí, hrudník  stoupající směrem vzad, hrudník krátký, prověšený jako síť, příliš  stoupající břicho, spadené břicho, velký okraj boků u psů, což zcela  mění jejich spodní linii.

Úhlení

Přední  a zadní úhlení nejsou pouze estetickou záležitostí. Jsou součástí  funkční struktury, jejímž výsledkem je ideální pohyb. Úhlení ramen  (lopatky s kostí pažní) a zadních nohou (kosti stehenní a lýtkové) by  mělo být pokud rovnoběžné, obojí přibližně v úhlu 90°.




Přední končetiny

Osa  lopatky prodloužená až k zemi určuje možný dosah přední končetiny.  Ideální pozice lopatky je 45° vůči horizontální linii zad, viz obr. 12a.  Tato pozice dovoluje nejdelší krok díky většímu oblouku, který může  lopatka opsat, a také umožňuje větší sílu zdvihu - linie A v obr. č.  12b. Je dobře patrné, že větší úhel umožňuje větší základnu pro svaly,  delší krok, větší amplitudu pohybu, zatímco lopatka v úhlu 60° způsobuje  zhoršení všech těchto aspektů.

Horizontálněji uložená lopatka mění rovnováhu svalů, které jí pohybují, snižuje psa vpředu, pos ouvá  jeho váhu a těžiště dopředu a vyžaduje, aby předek psa fungoval jako  "tahač", zatímco hnací síla má správně vycházet ze zadních končetin.  Ideální délka kosti pažní je stejná jako lopatky, s kterou svírá úhel  90°. Správné poměry a úhly snadno ověříme pomocí rovnoramenného  trojúhelníku, viz obr. 12c. Pokud jsou úhly jiné, tento trojúhelník  nevznikne. Pokud je kost pažní krátká, obr. č. 12d, přímka spojující  zadní část lopatky s koncem kosti pažní bude směřovat dopředu. Krátká  lopatka viz obr. 12e.

     
Přeúhlená  lopatka viz obr. 12f. V tomto případě je důsledkem rovný kohoutek,  menší svalstvo, chybný pohyb, nízký předek, snížení hnací síly zezadu.
Obrácenou  vadou je otevřená lopatka, viz obr. č. 12g, kdy lopatka je umístěna ve  větším úhlu než 45° a její úhel s kostí pažní je větší než 90°.  Důsledkem je vysoký pes v kohoutku s klesající linií zad a negativně  ovlivněným předhrudím, má krátký dosah předních končetin.


Rameno  nahoru viz obr. č. 12h. Lopatka je téměř vodorovná a kost pažní téměř  ve vertikální pozici. Způsobuje skákavý krok, při kterém pes hodně zvedá  přední nohy, nese hlavu vysoko.
Rameno  nízko viz obr. č. 12i. Lopatka je téměř kolmá, kost pažní vodorovná.  Krok vpřed je pevný, ale kraťoučký, přes možnost velkého pohybu vzad pes  pohybuje končetinou oběma směry stejně, při pohybu končetiny vzad hodně  zvedá záprstí.

            
Záprstí  - složené z jemných kostí, vzhledem k předloktí je vychýleno vpřed v  úhlu přibližně 60°. Délka záprstí by měla být přibližně 1/3 délky paže  měřeno od lokte k tlapě. Díky svému sklonu záprstí funguje jako tlumič a  pruží při pohybu psa. Pokud by bylo kolmé, pes by při každém kroku  trpěl silnými nárazy a ničil by si kosti končetin a ramene. Pes s touto  vadou se snadno unaví a způsobí si zranění. Častou vadou je příliš  jemné, křehké záprstí. Obrácenou vadou je příliš svažité záprstí, kdy  pes místo po tlapě chodí částečně i po záprstí.

Tlapy - musí mít silné,  hluboké a odolné polštářky, protože takové jsou schopny pohltit většinu  nárazu o zem. Správný tvar tlapy filů, který je zobrazen na obr. č. 13a,  se takto vyvinul jako optimální vzhledem k druhu pohybu tohoto plemene.  Je chybou vyžadovat u filů tvar kočičí tlapky, běžný např. pro německé  ovčáky, viz obr. č. 13b, vadami jsou také zaječí tlapka 13c a otevřená  tlapa 13d.

  
Záď a zadní končetiny

Správné úhlení zádi je 30° k vodorovné linii zad, viz obr. č. 15.






Příklady postojů:


























Při pohledu shora trup musí jasně ukazovat ramena a hrudník, užší pas následo vaný zádí,
která musí být minimálně stejně široká jako hrudník, viz obr. č. 16.







Správný postoj zadních končetin a šíře zádi viz obr. č. 17a.
Pokud  je záď úzká, pohled na trup shora připomíná tvar hrušky. Následky jsou  zřejmé - tlapy by byly příliš u sebe a zajišťovaly by minimální oporu  váze těla. Když pes hledá způsob, jak zajistit dostatečnou oporu,  oddaluje od sebe nohy. Dosáhne toho tím, že hlezna směřují dovnitř a  nárty směřují ven, tj. kravský postoj. Na obrázku č. 17b je patrné, jak  úzký a z hlediska rovnováhy limitující by byl postoj při rovnoběžných  končetinách (A-B) a úzké zádi, a jak změnou polohy končetin pes získá  širší bázi pro větší rovnováhu.





Štěně,  které v raném věku trpí nadváhou nebo obezitou, oddaluje nohy od sebe a  postupně dojde k vychýlení os nártů a ke vzniku nohou do X, viz obr.  17c, i když šířka zádě je adekvátní a nohy jsou perfektně rovnoběžné od  kyčlí až po hlezna (A-B). Prsty směřují v tomto případě stále vpřed, pes  však chodí více po vnitřních prstech.









V  případě vrozené úzké zádi se u štěněte nedostatek podpůrné báze řeší  vychýlením celé končetiny již od kyčle. Pes chodí s otevřenými  končetinami viz obr. 17d, ztratí pohyblivost kloubů, má problémy s  pohybem, raději většinu času sedí. Nedochází k rozvoji svalů těchto  končetin a pohybové potíže se zvětšují. To vede opětovně k větší  nadváze, v jejím důsledku pes hledá širší bázi a stále více rozšiřuje  postoj - obr. 17e.


Krátká  záď - krátká kost kyčelní a kost sedací, obr. č. 18a, má za následek  vysoké nasazení ocasu, stehenní kost je úzká a křehká, zadní část těla  psa vypadá krátká, koleno je umístěno příliš vysoko.
Krátká  kost sedací, obr. č. 18b - zadní část stehna je kolmá, přední část  stehna bude konvexní, při pohybu vpřed pes nebude dostatečně zvedat  nohu.
Krátká  kost kyčelní, obr. č. 18c - přední část stehna je příliš kolmá, zadní  část konvexní, při pohybu vpřed pes bude příliš zvedat koleno.


Vodorovná  záď, obr. 19a - přední a zadní části stehna budou více méně kolmé,  stehno bude vypadat úzké, pes v chodu příliš zvedá koleno, téměř do  vodorovné polohy.
Spadená  záď, obr. č. 19b - příliš nízko nasazený ocas, málo prostoru mezi kostí  kyčelní a hleznem, přední část stehna kolmá, u štíhlého psa budou  patrné kosti sedací, pes stále vypadá, jako by si chtěl sednout.


Zadní  končetina - kosti fungují jako páky, které rozdělují váhu psa a  umísťují střed těžiště zadní části těla na kyčelní kloub. Při ideální  podpoře těla je chodidlo umístěno pod kyčelním kloubem, viz kolmice AB v  obr. č. 20b. Při správném úhlení je stehno v úhlu 60° k zemi, což je  lepší způsob, než je měřit vůči kosti kyčelní, protože ta nebývá vždy v  úhlu 30° k vodorovné linii. Častou vadou je nedostatečné zaúhlení v  koleni - kosti stehenní a lýtkové. V případě správné pozice kosti  kyčelní je stehenní kost vůči ní v úhlu 90°. Lýtková kost má svírat s  kostí stehenní úhel 90°, aby byla zajištěna dostatečná hnací síla a  pérování.
Kost  stehenní, pokud má správnou - 1 : 1 - délku jako kost lýtková , obr. č.  20a, určuje pozici kolena do správné výšky pod spodní linii břicha viz  obr. č. 20b (bod C), a nepřekáží tak volnému pohybu kolena, které se  pohybuje po oblouku viz obr. č. 20b(linie D-E).


Krátká  kost lýtková způsobuje "vysoké koleno", které je v úrovni břicha, viz  obr. č. 20c. Při pohybu vpřed koleno naráží do břicha (linie B-D), a  pes, aby se tomu vyhnul, otevírá kolena do stran, což nevyhnutelně vede k  nežádoucí rotaci končetin a v konečném důsledku až ke kravskému  postoji.
Vyplatí  se pozorovat umístění kolena u štěňat a raději jim dávat častější malé  dávky potravy, aby se předcházelo velkým břichům, která mohou přispívat k  rozvoji shora uvedenému defektu.
Delší  kost lýtková je méně závažnou vadou než delší kost stehenní. Nesmí být  však příliš dlouhá, aby nezapříčinila postavení chodidla příliš vzad,  obr. č. 20d, což negativně ovlivňuje rovnováhu, pohyb a nesení zádi.

     
Hlezno  a nárt musí být silné, v harmonii s postavou psa, nikdy křehké.  Polštářky tlap musí být silné jako u předních končetin, prsty směřují  vpřed.

Ocas

Je  pokračováním páteře a skládá se maximálně z 25 obratlů. Jeho hlavní  funkcí je pomáhat udržet rovnováhu psa za pohybu a změnách směru.  Předpokládá se, že pokud jsou obratle v harmonii, silné první ocasní  obratle indikují silné obratle páteře. Při vysokém nasazení ocasu je  tento prodloužením páteře, viz. obr. č. 21b, při nízkém nasazení je  páteř skloněna a ocas je pokračováním zádi. Správná pozice ocasu je dána  pozicí kosti sedací viz obr. č. 21a.

Vady: Velmi nízké nasazení ocasu, zpravidla limitující jeho pohyb, vysoké  nasazení ocasu na úrovni zad, zatočený ocas, "mrtvý" nepohyblivý ocas,  krátký ocas, který nedosahuje k hleznům nebo nártu, ocas po celé délce  stejně silný.

Kůže

I  když je měkká, je zároveň tvrdá a velmi rezistentní. Je omylem tvrdit,  že fila má mít záhyby či vrásky hlavně na hlavě. Kůže je silná a volná,  ale těžká, pokrývá těsně horní část těla a její váha působí, že  přebytečná kůže se objevuje na dolních částech těla. Proto nesmí tvořit  záhyby a na lebce může vytvořit jen malé nehluboké vrásky, když pes  zvedne uši. Jelikož fila nosí hlavu a kohoutek nízko, silná a těžká kůže  se převáží dopředu a tvoří na boku hlavy, kohoutku a někdy i ramenou  jednu nebo dvě vrásky. Někdy se její přebytek může projevit pod hrdlem  (na lalocích), na krku, hrudníku a břiše, při pohybu psa se může  projevovat její pohyb vpřed a vzad. Avšak vždy musí být patrné pysky a  jejich tvar.

Vady: Kůže upjatá, kůže jemná či tenká (naznačuje něm. dogu), neexistence  laloků, vrásky na čele a na lebce pokud je pes v klidu (mastif),  podbradek (mastin).

Srst

Přesto,  že je hladká a krátká, je rovněž hrubá a odolná, takže se cítí  samostatně každý chlup. Na kohoutku, spodní linii trupu a na ocasu je  srst trošičku delší.

Vady: Srst velmi jemná, tak přilehlá k tělu, že není možné rozpoznat chlupy  hmatem, velmi dlouhá zvl. na zadní straně nohou, uších a ocase.

Barva

Maska  není vždy kompletní nebo perfektní, běžné jsou masky do poloviny  čenichu a uší, nebo jenom uší. Černé žíhání není namalováno plně od  shora dolů, ale je tvořeno drobnými vodorovnými čárkami, velmi různé  délky a intenzity. U čistokrevného fily jsou bílé znaky zpravidla  perfektně symetrické, zvl. na nohách, často jsou stejné na obou nohách  stejné strany. Je nemožné najít čistokrevného filu, který by měl jednu  nohu bílou a druhou nikoliv. Stejně symetrické jsou znaky na hrudi nebo  čenichu.

Vady: Barvy vyprané, tj. části chlupů bledé, spojené pruhy a žíhání, které  tvoří plotny, černé pásy a žíhání široké na počátku a zužující se ke  konci, nepravidelnosti bílých znaků, černá maska nad úroveň očí, černá  skvrna vzniklá spojením pruhů na páteři, všechny odchylky od povolených  barev.


Výška/váha

Je  velmi mylný názor, podle kterého fila patří mezi obří plemena. Chov  vedený tímto směrem produkuje giganty s řadou nežádoucích vlastností,  jako je slabý nervový systém, apatie, netečnost, nedostatek energie,  omezení pohyblivosti, pomalost, nižší inteligence atd. Dá se toho  dosáhnout během 4 generací, viz Caiçara, Calunga, Carioca. Pokud se týče  výšky, fila odpovídá plemenům považovaným za středně velké. Dojem  velikosti je u něj vyvolán především stavbou těla - velkou masou,  osvalením, sílou kostry, hlavou, a nikoliv centimetrovou výškou.
Všeobecně  se dá říci, že ideální jsou psi prostřední velikosti, u kterých jsou  všechny části těla v harmonické rovnováze. Pokud je na první pohled  patrné, že nějaká část těla je v nepoměru s ostatními částmi, je něco v  nepořádku. Velkým psům zpravidla tato harmonie chybí, bývají na vysokých  nohách, přední část těla bývá vyvinutější než zadní, často se vyskytuje  kravský postoj. Kříženci s příliš velkými hlavami mívají problémy s  rovnováhou, těžiště těla je posunuto příliš dopředu nebo dolů a  negativně ovlivňuje pohyb - hlava funguje jako "tahač" těla místo toho,  že by pohyb vycházel zezadu.
Při  prvním skutečně přesném měření a vážení 113 psů v roce 1979 bylo k  velkému překvapení majitelů, kteří byli přesvědčeni, že jejich psi mají  cca 70 kg, zjištěno, že tito psi mají 54-56 kg a průměrná váha psů byla  50,77 kg a fen 39,53 kg. Při další analýze psů bylo zjištěno, že 30% psů  mělo více než 50 kg - z této skupiny těžších psů 42% mělo klešťový  skus, 16% předkus, 71,5% katastrofální povahu a utíkalo před figurantem  při náznaku útoku, 43% mělo slabý nervový systém a přílišnou citlivost  na střelbu. To vede k závěru, že existuje genetické dědictví těchto  velkých psů po mastifech, německých dogách a neapolských mastinech,  které se projevuje v defektech chrupu, nadměrné velikosti a hmotnosti a  špatné povaze.
Správně  posoudit hmotnost fily je velmi obtížné. U velkého počtu jedinců to  vypadá, že je vidět pouze tělo - končetiny bývají slabé, tvořené daleko  menší masou. Odchylky od výšky a váhy nejsou uvedeny mezi  diskvalifikačními vadami a pokud jsou minimální, u jinak perfektních psů  se připouštějí, i když jako nežádoucí penalizují podle velikosti  odchylky.

Všeobecné diskvalifikace

Účelem  diskvalifikací je chránit jedince nebo plemeno, měly by zabránit  reprodukci vadných jedinců a přenášení jejich vad na potomstvo. První  dvě diskvalifikace chrání psa proti lidskému sadismu, jsou to vady  získané, nikoliv přenosné dědičně, i když v některých případech byl ocas  kupírován, aby se skrylo, že byl jako vývrtka apod.
Bílý  nebo masově zbarvený nos indikují nedostatek pigmentace a její  negativní následky. Defekty chrupu negativně ovlivňují možnost jeho  využití.
Diskvalifikační vady 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 a 14 potvrzují křížení.
Vady  č. 15 a 16 sdělují majiteli, že nemá hlídacího psa nýbrž zbabělce, tedy  není pro něj místo v plemeni a nemůže být použit k chovu.

Diskvalifikace z křížení
Bohužel  chování dominantních a recesivních znaků není příliš prozkoumáno a  někdy nejsou patrné. Někdy si kříženci první generace podrží tolik  typických znaků fily, že je obtížné je označit za křížence. V dalších  generacích může nastat naopak takový rozdíl v typech, že je obtížné  vybrat dva stejné jedince a u ostatních určit, z kolika plemen vznikli.  Znaky křížení jsou nejpatrnější na hlavě, které musí rozhodčí věnovat  velkou pozornost. Pokud rozhodčí na určitém jedinci identifikuje jeden  nebo více znaků křížení, musí jej diskvalifikovat.
Návrat na obsah